Ježíš


Podle toho jsme poznali, co je láska, že on (Ježíš) za nás položil život.
1 J 3,16

Přečti si svědectví lidí, kteří
mají osobní zkušenost
s Ježíšem

Liturgické čtení

datum: 18. listopadu 2017, sobota 32. týdne v mezidobí

1. čtení: Mdr 18,14-16;19,6-9

Když totiž všude zavládlo hluboké mlčení a noc ve svém běhu byla v půli cesty,
tvé všemohoucí slovo se náhle sneslo jako nelítostný bojovník z královského trůnu na nebesích doprostřed země odsouzené k záhubě. Jako břitký meč přinášelo tvůj neodvolatelný rozkaz,
a když se zastavilo, naplnilo vše smrtí; dotýkalo se nebe, a přitom stálo na zemi.
Celé stvoření bylo ve své podstatě znovu přetvořeno, tak aby sloužilo tvým rozkazům a aby tví služebníci byli zachováni bez úhony.
Objevil se mrak a zastínil tábor, suchá země se vynořila, kde dříve byla voda. Ukázala se volná cesta z Rudého moře a zelenající se rovina na místě dravého proudu.
Všechen lid tudy prošel chráněn tvou rukou a zíral s úžasem na ten div.
Jako koně se popásali a jako jehňata poskakovali; přitom chválili tebe, Hospodine, svého zachránce.

Žalm: Zl 105

Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky,
zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech,
honoste se jeho svatým jménem, ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina!
Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně.
Připomínejte divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst,
potomkové Abrahama, jeho služebníka, Jákobovi synové, jeho vyvolení!
Je to Hospodin, náš Bůh, kdo soudí celou zemi.
Věčně pamatuje na svou smlouvu, na slovo, jež přikázal tisícům pokolení.
Uzavřeli ji s Abrahamem, přísahou ji stvrdil Izákovi,
stanovil ji Jákobovi jako nařízení, Izraeli jako smlouvu věčnou:
"Dám ti kenaanskou zemi za dědičný úděl!"
Na počet jich byla malá hrstka, byli tam jen hosty.
Putovali od jednoho pronároda ke druhému, z jednoho království dál k jinému lidu.
On však nedovolil nikomu, aby je utlačoval, káral kvůli nim i krále:
"Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!"
Než přivolal na zemi hlad, než každou hůl chleba zlomil,
vyslal už před nimi muže, Josefa, který byl prodán do otroctví.
Sevřeli mu nohy do okovů, do želez se dostal,
až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo, když řeč Hospodinova ho protříbila.
Poslal pro něj král a pout ho zbavil, vládce národů ho osvobodil.
Učinil ho pánem svého domu, vládcem veškerého svého jmění,
aby jeho velmože k sobě připoutal a moudrosti učil jeho starce.
Pak přišel Izrael do Egypta, v zemi Chámově byl Jákob hostem.
Hospodin velice rozplodil svůj lid, dopřál mu, aby zdatností předčil protivníky,
jejichž srdce změnil, takže začali jeho lid nenávidět a záludně jednat s jeho služebníky.
Poslal k nim Mojžíše, svého služebníka, s Áronem, jehož si zvolil.
Jeho znamení jim předváděli, zázraky v Chámově zemi.
Seslal temnotu a zatmělo se, a nikdo se neodvážil vzepřít jeho slovu.
Jejich vody proměnil v krev, ryby nechal leknout.
V zemi se jim vyrojila žabí havěť, nalezla i do královských komnat.
Rozkázal a přiletěly mouchy a na celé jejich území komáři.
Přívaly dešťů jim změnil v krupobití, ohnivými plameny bil jejich zemi.
Potloukl jim vinice a fíkovníky, v jejich území polámal stromy.
Rozkázal a snesly se kobylky, nesčetné roje žravého hmyzu.
Sežraly jim vše, co v zemi rostlo, sežraly jim plody polí.
Všechno prvorozené jim v zemi pobil, každou prvotinu jejich plodné síly.
Ale své vyvedl se stříbrem a zlatem, nikdo z jejich kmenů neklopýtl.
Egypt se radoval, že už táhnou, neboť strach z nich na něj padl.
Jako závěs rozestíral oblak, ohněm svítíval jim v noci.
Žádali a přihnal jim křepelky, chlebem nebeským je sytil.
Otevřel skálu a vody tekly proudem, valily se jako řeka vyprahlými kraji.
Neboť pamatoval na své svaté slovo a na Abrahama, svého služebníka.
Vyvedl svůj lid - a veselili se, svoje vyvolené - a plesali.
Daroval jim země pronárodů, výsledek námahy národů obdrželi,
aby dbali na jeho nařízení a zachovávali jeho zákony. Haleluja.

Evangelium: Lk 18,1-8

Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat:
"V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal.
V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: `Zastaň se mne proti mému odpůrci.´
Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: `I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám,
dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mě umoří.´"
A Pán řekl: "Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce!
Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá?
Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?"