Přečti si svědectví lidí, kteří
mají osobní zkušenost
s Ježíšem
Liturgické čtení
datum: 23. března 2019, sobota 2. postního týdne
1. čtení: Mich 7,14-15.18-20
Pas berlou svou svůj lid, ovce dědictví svého, ty, který sám jediný přebýváš v lesní divočině na Karmelu. Ať se pasou v Bášanu a Gileádu jako za dnů odvěkých,
jako za dnů, kdy jsi vycházel z egyptské země. Ukáži lidu podivuhodné věci.
Kdo je Bůh jako ty, který snímá nepravost, promíjí nevěrnost pozůstatku svého dědictví! Nesetrvává ve svém hněvu, neboť si oblíbil milosrdenství.
Opět se nad námi slituje, rozšlape naše nepravosti. Do mořských hlubin vhodíš všechny jejich hříchy,
prokážeš věrnost Jákobovi, milosrdenství Abrahamovi, jak jsi za dnů pradávných přísahal našim otcům.
Žalm: Zl 103
Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu!
Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní!
On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje,
vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním,
po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.
Hospodin zjednává spravedlnost a právo všem utlačeným.
Dal poznat své cesty Mojžíšovi, synům Izraele svoje skutky.
Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný;
nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně.
Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí.
Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí;
jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.
Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach.
Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí;
sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě.
Avšak Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí, jeho spravedlnost i se syny synů,
s těmi, kteří dodržují jeho smlouvu, kteří pamatují na jeho ustanovení a plní je.
Hospodin si postavil trůn na nebesích, všemu vládne svou královskou mocí.
Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří plníte, co řekne, vždy poslušni jeho slova!
Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy, vy, kdo jste v jeho službách a plníte jeho vůli!
Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho díla, na všech místech jeho vlády. Dobrořeč, má duše, Hospodinu!
Evangelium: Lk 15,1-3.11-32
Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli.
Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: "On přijímá hříšníky a jí s nimi!"
Pověděl jim toto podobenství:
Řekl také: "Jeden člověk měl dva syny.
Ten mladší řekl otci: `Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.´ On jim rozdělil své jmění.
Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel.
A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi.
Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře.
A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával.
Tu šel do sebe a řekl: `Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem!
Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě.
Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.´
I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.
Syn mu řekl: `Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.´
Ale otec rozkázal svým služebníkům: `Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy.
Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí,
protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.´ A začali se veselit.
Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec.
Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat.
On mu odpověděl: `Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.´
I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu.
Ale on odpověděl: `Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mě jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.
Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.´
On mu řekl: `Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé.
Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.´"