Ježíš


Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu.
Izajáš 49,15

Přečti si svědectví lidí, kteří
mají osobní zkušenost
s Ježíšem

Liturgické čtení

datum: 17. ledna 2019, čtvrtek 1. týdne v mezidobí

1. čtení: Zid 3,7-14

Proto, jak říká Duch svatý: `Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas,
nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti,
kde si vaši otcové žádali důkazy a tak mě pokoušeli, ač viděli mé skutky
po čtyřicet let. Proto jsem se na to pokolení rozhněval a řekl jsem: Jejich srdce stále bloudí, dodnes mé cesty nepoznali.
Ve svém hněvu jsem přísahal: Nevejdou do mého odpočinutí!´
Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha.
Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono `dnes´, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil.
Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce.

Žalm: Zl 95

Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy,
vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, oslavujme ho hlaholem žalmů!
Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy.
On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu.
Jeho je moře, on sám je učinil, souš vytvořily jeho ruce.
Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil.
On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou. Uslyšíte-li dnes jeho hlas,
nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse,
kde mě vaši otcové pokoušeli, kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy.
Po čtyřicet let mi bylo na obtíž to pokolení. Řekl jsem si: Je to lid bloudící srdcem, k mým cestám se nezná.
Proto jsem se v hněvu zapřisáhl: Nevejdou do mého odpočinutí!

Evangelium: Mk 1,40-45

Přijde k němu malomocný a na kolenou ho prosí: "Chceš-li, můžeš mě očistit."
Ježíš se slitoval, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist."
A hned se jeho malomocenství ztratilo a byl očištěn.
Ježíš mu pohrozil, poslal jej ihned pryč
a nařídil mu: "Ne, abys někomu něco říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal - jim na svědectví."
On však odešel a mnoho o tom vyprávěl a rozhlašoval, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstal venku na opuštěných místech. A chodili k němu odevšad.