Přečti si svědectví lidí, kteří
mají osobní zkušenost
s Ježíšem
Liturgické čtení
datum: 19. září 2020, sobota 24. týdne v mezidobí
1. čtení: 1Kor 15,35-37.42-49
Ale někdo snad řekne: "Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?"
Jaká pošetilost! To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře.
A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice nebo nějaké jiné rostliny.
Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné.
Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci.
Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní.
Jak je psáno: `První člověk Adam se stal duší živou´ - poslední Adam je však Duchem oživujícím.
Nejprve tedy není tělo duchovní, nýbrž přirozené, pak teprve duchovní.
První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe.
Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví i ostatní v nebesích.
A jako jsme nesli po dobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského.
Žalm: Zl 56
Pro předního zpěváka, podle "Němé holubice dálek". Pamětní zápis, Davidův, když se ho v Gatu zmocnili Pelištejci.
Smiluj se nade mnou, Bože, neboť po mně šlape člověk, válečník mě denně utiskuje.
Denně po mně šlapou ti, kteří proti mně sočí, těch, kdo zpupně válčí proti mně, je mnoho.
Přichází den strachu, já však doufám v tebe.
V Boha, jehož slovo chválím, v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat tělo?
Denně překrucují moje slova, vymýšlejí na mě kdeco zlého.
Srocují se, číhají a stopují mě, o mé bezživotí usilují.
Vyváznout je necháš za ty ničemnosti? Takové lidi sraz, Bože, svým hněvem!
O mém vyhnanství si vedeš záznam; ukládej si do měchu mé slzy. Což je v svých záznamech nemáš?
Jednou se mí nepřátelé obrátí zpět, v den, kdy provolám: "Teď vím, že Bůh je při mně!"
V Boha, jehož slovo chválím, v Hospodina, jehož slovo chválím,
v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat člověk?
Bože, sliby tobě dané splním, přinesu ti oběť chvály,
neboť jsi mě vysvobodil z jisté smrti. Což jsi neušetřil moje nohy podvrtnutí, abych před Bohem směl chodit dál ve světle živých?
Evangelium: Lk 8,4-15
Lidé se k němu scházeli ve velkých zástupech a přicházeli z mnoha měst. Mluvil k nim v podobenství:
"Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali.
Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu.
Jiné padlo doprostřed trní; trní rostlo a udusilo je.
A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek." To řekl a zvolal: "Kdo má uši k slyšení, slyš!"
Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství má znamenat.
On řekl: "Vám je dáno znát tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.
Toto podobenství znamená: Semenem je Boží slovo.
Podél cesty - to jsou ti, kteří uslyší, ale pak přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni.
Na skále - to jsou ti, kteří s radostí přijímají slovo, když je uslyšeli; protože v nich však nezakořenilo, věří jen nějaký čas a v čas pokušení odpadají.
Semeno padlé do trní jsou ti, kteří uslyší, ale potom je starosti, majetek a rozkoše života dusí, takže nepřinesou úrodu.
Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu.