Ježíš


Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu.
1 Tes 4,14

Přečti si svědectví lidí, kteří
mají osobní zkušenost
s Ježíšem

Liturgické čtení

datum: 19. listopadu 2019, úterý 33. týdne v mezidobí

1. čtení: 2Mak 6,18-31

Jistému Eleazarovi, jednomu z předních znalců Zákona, který byl pokročilého věku a ušlechtilých rysů tváře, otevřeli násilím ústa a nutili ho pozřít vepřové maso.
On však zvolil raději čestnou smrt než život s potupou a dobrovolně šel na popraviště.
Pokrm, který měl sníst, vyplivl. Těm, kdo zůstanou, tím dal příklad, jak odmítat zakázaná jídla i přes všechnu lásku k životu.
Dohlížitelé nad bezbožnými obětními slavnostmi, kteří se s tím mužem znali ještě z dřívějších dob, ho vzali stranou a přemlouvali, aby si dal přinést kusy masa, z něhož má dovoleno jíst, aby si je sám připravil a přitom předstíral, že jí maso z obětí nařízených králem.
Když to prý udělá, unikne smrti a pro staré přátelství s nimi dojde vlídného zacházení.
On však učinil významné rozhodnutí, hodné věku a důstojnosti stáří, vznešených šedin a od mládí nejvzornějšího chování; zvláště pak dbal svatého a Bohem daného zákonodárství, když odpověděl, aby jej poslali do podsvětí.
"Nesluší se," řekl, "abychom se ve svém věku přetvařovali, protože by mnozí z mladých soudili, že Eleazar se ve svých devadesáti letech stal odpadlíkem.
Ty bych pro své pokrytectví a okamžik prchavého života hanebně oklamal a na své stáří tak přivodil potupnou skvrnu.
A i kdybych pro přítomnost unikl trestu lidí, neuniknu rukám Vševládného, ať živý nebo mrtvý.
Proto se nyní statečně vzdávám života, abych se ukázal hoden svého stáří
a mladým zanechal ušlechtilý příklad, aby ochotně a důstojně šli na smrt za vznešené a svaté zákony." To řekl a hned vstoupil na popraviště.
Blahosklonnost, kterou mu ještě krátce předtím projevili jeho průvodci, se změnila v nepřátelství pro ta slova, která pokládali za šílenství.
Když skonával pod ranami, se sténáním pravil: "Hospodinu, který má svaté poznání, je zjevné, že jsem mohl uniknout smrti; snáším na svém těle krutá muka bičování a v duši to rád vytrpím z posvátné bázně k němu."
Tak skonal a zanechal svou smrtí příklad hrdinství a památku ctnosti nejen mladým, ale i většině národa.

Žalm: Zl 3

Žalm Davidův, když prchal před svým synem Abšalómem.
Hospodine, jak mnoho je těch, kteří mě souží, mnoho je těch, kdo proti mně povstávají!
Mnoho je těch, kteří o mně prohlašují: "Ten u Boha spásu nenalezne."
Ze všech stran jsi mi však, Hospodine, štítem, tys má sláva, ty mi pozvedáš hlavu.
Pozvedám hlas k Hospodinu, a on ze své svaté hory mi už odpovídá.
Ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mě podepírá.
Nebojím se davu desetitisíců, kteří kolem proti mně se kladou.
Povstaň, Hospodine, zachraň mě, můj Bože! Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům, svévolníkům zvyrážíš zuby.
V Hospodinu je spása. S tvým lidem je tvoje požehnání!

Evangelium: Lk 19,1-10

Ježíš vešel do Jericha a procházel jím.
Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč;
toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit.
Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít.
Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: "Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě."
On rychle slezl a s radostí jej přijal.
Všichni, kdo to uviděli, reptali: "On je hostem u hříšného člověka!"
Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně."
Ježíš mu řekl: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův.
Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."