Přečti si svědectví lidí, kteří
mají osobní zkušenost
s Ježíšem
Liturgické čtení
datum: 25. února 2020, úterý 7. týdne v mezidobí
1. čtení: Jak 4,1-10
Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů?
Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete - a nic nemáte, protože neprosíte.
Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně.
Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.
Či myslíte, že nadarmo je psáno: `Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil´?
Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: `Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.´
Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.
Umyjte si ruce, hříšníci, a očisťte svá srdce, lidé dvojí tváře!
Bědujte, naříkejte a plačte! Váš smích ať se obrátí v pláč a vaše radost v žal.
Pokořte se před Pánem, a on vás povýší.
Žalm: Zl 55
Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův.
Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu, neskrývej se před mou prosbou.
Věnuj mi pozornost, odpověz mi, lkám a sténám, zmateně se toulám,
neboť nepřítel mi spílá, svévolník mě tísní, chtěli by mě zlomit ničemnostmi, štvou proti mně plni vzteku.
Srdce se mi v hrudi svírá, přepadly mě hrůzy smrti,
padá na mě strach a chvění, zděšení mě zachvátilo.
Pravím: Kéž bych měl křídla jako holubice, uletěl bych, usadil se jinde.
Ano, daleko bych letěl, pobýval bych v poušti,
spěchal do bezpečí před náporem větru, před vichřicí.
Ve zmatek je uveď, Panovníku, jazyky jim rozdvoj, v městě vidím násilí a sváry,
ve dne v noci po hradbách se plíží, ničemnost a trápení jsou v jeho středu,
v jeho středu běsní zhouba, týrání a lest se nehnou z ulic.
Není to nepřítel, kdo mě tupí, to bych přece snesl; nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí, před tím bych se ukryl,
jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel!
Ten nejlepší vztah nás pojil, za bouřného jásotu jsme chodívali do Božího domu.
Ať je překvapí smrt, ať zaživa sejdou do podsvětí! Jen zloba je v jejich doupatech, je v jejich středu.
A já volám k Bohu, Hospodin mě spasí.
Večer, zrána, za poledne lkám a sténám. - Vyslyšel můj hlas!
On vykoupí mě z války, daruje mi pokoj, ač jich proti mně je tolik.
Slyší Bůh a pokoří je, on, jenž odedávna trůní, když se změnit nechtějí a nebojí se Boha.
Leckdo vztáhne ruku na ty, kteří v pokoji s ním žijí, jeho smlouvu znesvěcuje.
Lichotek má plná ústa, ale v srdci válku. Hladší nad olej jsou jeho slova, ale jsou to vytasené meče.
Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil.
Ty je, Bože, srázíš v jámu zkázy. Ti, kdo prolévají krev a stavějí vše na lsti, nedožijí ani poloviny svých dnů. Já však doufám v tebe!
Evangelium: Mk 9,30-37
Když odtamtud vyšli, procházeli Galileou; Ježíš však nechtěl, aby se o tom vědělo,
neboť učil své učedníky a říkal jim: "Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho; a až bude zabit, po třech dnech vstane.
Oni však tomu slovu nerozuměli a báli se ho zeptat.
Přišli do Kafarnaum. Když byl doma, ptal se jich: "O čem jste cestou uvažovali?"
Ale oni mlčeli, neboť se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je největší.
Ježíš usedl, zavolal svých Dvanáct a řekl jim: "Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech."
Pak vzal dítě, postavil je doprostřed nich a řekl jim:
"Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal."