Já si myslím, že každý z nás musí přijít k tomu, čemu já říkám druhá konverze. Normálně mluvíme o naší první konverzi, ale pak přichází doba, kdy dospíváme k této druhé konverzi.

***

Zde vám chci říci svůj osobní zážitek. V roce 1978 jsem byl v Dublinu na velké charismatické konferenci, ale ne proto, že bych se byl angažoval v charismatické obnově; jen proto, že jsem byl pozván, abych tam jel. Bylo tam asi 25 000 lidí a asi 800 kněží. Během konference, která se konala na stadionu, byl určitý čas i pro semináře, pro malé skupinky. Byl jsem v malé skupině asi 12 kněží. V té době – v roce 1978 – jsem dělal pro Ježíše mnoho věcí. Kázal jsem, konal jsem všechnu tu službu, kterou kněz může dělat. A tak jsem se domníval, že jsem s Ním. Proto mi nikdy nepřišlo na mysl, že já se musím plně obrátit. Sloužil jsem mši svatou každý den, chodil jsem ke svatému přijímání každý den, a tak to pro mne bylo v pořádku. A když jsme byli v této malé skupině, ten, který vedl tu skupinu, položil jednu velmi jednoduchou otázku: „Proč jste zde? Co je cílem toho, že jste přijeli z tak daleka, ze vzdálené země, sem, do Dublinu, na tuto konferenci? Co je vaším cílem?“ Jeden starý kněz řekl “Jsem zde, abych prosil Ježíše, aby mne obrátil.“ Byl jsem opravdu pobouřen. Jak to, že tento starý kněz přijel do Dublinu, aby byl obrácen? A další řekl: „Já jsem zde, abych se setkal důvěrněji s Ježíšem.“ Abych řekl pravdu, byl to velmi podivný jazyk, jak mluvili. Myslel jsem si, že my všichni máme již Ježíše v sobě, a tak když byla řada na mně, byl jsem velmi upřímný. V oné době jsem učil teologii a odpověděl jsem“ „No, já jsem sem přijel, protože vím, že je v katolické církvi nová realita, charismatická obnova, a chci o tom něco vědět.“ A vzpomínám si, že přišel ten největší šok mého života, mé obrácení. Kněz, který vedl skupinku, mi řekl: Tak dobře, otče, klekněte si, protože my se musíme modlit za vaše obrácení.“ No, ve svém zmatku jsem si klekl, ale ne opravdu přesvědčen, že si musím kleknout. A oni se začali modlit za mé obrácení. Oni se začali modlit za sestoupení Ducha svatého na mne. Ale já jsem si myslel, že již mám vše. Ale neměl jsem nic. Mluvil jsem o Duchu, ale ještě jsem se s Duchem nesetkal. Učil jsem o Kristu, ale opravdu jsem se s Kristem nesetkal. A to bylo mé obrácení, jeho začátek. Teprve když jsem šel a našel své společníky – z Malty nás byla v Dublinu malá skupinka – a oni viděli, že jsem poněkud zmaten, zeptali se mě, co se děje. A když jsem jim řekl, co se stalo, víte, co odpověděli? „Chvála Bohu, už je to pěkně dlouho, co se modlíme za Tvé obrácení“. A já dnes děkuji Bohu, že se za mne modlili.

Převzato z knihy Eliase Velly: Zakotvit svůj život v Bohu

... a reflexe...