Narodila jsem se v dobré katolické rodině. Rodiče přijali všech šest dětí, z toho dva zemřeli. Všechny nás vedli k úctě a lásce k Pánu Bohu. Během dospívání, a zvláště když jsem začala mít známost, začala se moje dětská víra vytrácet. Když jsem se vdala, časem se vytratila úplně. Hluboko v duši se ze začátku ozýval Ježíšův hlas, ale já jsem ho postupně přestala vnímat. Dnes dobře vím, že Ježíš mne neopustil nikdy. Dlouhou dobu ke mně mluvil všemi možnými prostředky. Nejvíc ke mně promlouval skrze zpověď (svátost smíření). Při zpovědi jsem často plakala tak, že si mysleli, zda mi někdo nezemřel, zatímco jsem byla duchovně mrtvá já. V té době jsem ráda navštěvovala poutní místa a tam jsem se cítila velmi dobře. Tak to šlo stále dokola… Pak jsem se ale rozhodla, že si vykonám životní zpověď. A najednou mně začalo v hlavě svítat. Měla jsem velkou touhu po modlitbě a Pán mě vyslyšel. Našla jsem dobré společenství, které mojí víru formovalo. Postupně jsem začala chápat sílu modlitby, krásu liturgie, správnou úctu k Panně Marii, začala jsem milovat církev. Toto všechno ve mně působil Duch svatý, který ke mně v plnosti přišel, když jsem Pánu Ježíši odevzdala svůj život a požádala Ho, aby byl mým Pánem. V duši se mi začal rozhojňovat pokoj, který svět nezná. Dnes je mi už přes 60 let, trápení ani nemoci se ani mně nevyhýbají, ale všem mohu říci, že s Ježíšem jsem ten nejšťastnější člověk na světě. Božena Orlovská, Uherský Brod, březen 2003