Vrátím se do adventní doby. Měla jsem možnost chodit na ranní roráty a tak s pomocí Boží začínat nový den; kolik síly jsem vždycky načerpala, mohu těžko popsat, jen večer jsem se divila, co všechno jsem stihla udělat. Opravdu, bez Božího požehnání marné naše namáhání. S živým Kristem se setkávám stále častěji. Od poloviny září se zhoršil zdravotní stav našeho dědy, musel být umístěn v nemocnici a už se blížily vánoce a my jsme nevěděli co dál. Protože děda vyžaduje celodenní péči, měli jsme zažádané o umístění v domově důchodců. Svěřila jsem všechno Pánu Bohu. Řízením Božím se situace těsně před vánocemi vyřešila během dvou dnů, kdy se v DD uvolnilo místo a my jsme mohli dědu převézt do mého bydliště, kde ho nyní můžeme KAŽDODENNĚ NAVŠTĚVOVAT. Děkuji Pánu Bohu, že se o nás opravdu stará s velkou láskou. Zdenka Nováková, Strážnice, leden 2003