Ahoj človíčku, chtěla bych se s tebou rozdělit o svoji zkušenost s Bohem. Vrátíme se o dva roky zpátky. Byla jsem ve druhém ročníku na VŠ v Brně. "Fajný čas." Měla jsem super spolubydlící, zapálené pro Ježíše. Na kolejích fungovalo katolické společenství studentů. Byla jsem jedním z vedoucích tohoto spolča. Na první pohled bylo všechno super, ve škole se mi dařilo, lidi mě měli rádi a doma to bylo taky bez problémů. Uvnitř jsem však byla prázdná. Snažila jsem se žít tak, abych aspoň před lidmi vypadala dobře. Stálo mě to ovšem hodně úsilí a často jsem padala. Takže to byl jeden a tentýž kolotoč stále dokola. Taky jsem začala víc a víc poznávat, že jsem v některých věcech ve vztahu s Bohem úplně mimo. Podotýkám, že můj vztah s Bohem byl skoro na bodu mrazu. Začala jsem se víc modlit a číst Bibli. Porovnávala jsem si názory katolické církve, kterým jsem věřila, s názory mých spolubydlících a s tím, co jsem četla v Bibli. Měla jsem v tom chaos. Zárověň jsem toužila víc poznat Boha a být Mu blíž. Mezitím začaly prázdniny. Hodně mi chyběly holky z pokoje. Přestala jsem se modlit a Bibli jsem četla jen výjimečně. V polovině prázdnin jsem jela na Kristfest. Cítila jsem se jako vymačkaný citron - zmatená, prázdná, zoufalá a toužící něco změnit. Čekala jsem od nich povzbuzení. Ale místo toho jsem si připadala uprostřed těch nadšených lidí pro Ježíše jako zloděj a ničema. Nevydržela jsem to a všechno jsem to Bohu řekla na jednom z večerních programů. Zoufalá jsem Boha prosila o pomoc. A Bůh na sebe nenechal dlouho čekat. Cítila jsem takový pokoj někde uvnitř mě. Bůh mi ten večer dal něco, co mě proměnilo a proměňuje dodnes. Jsem vděčná Bohu, že mě tam nenechal stát, ale sklonil se ve své lásce i ke mně a postavil mě na nohy. Eva Marková, Zlín, březen 2003