Dovolte, abych se Vám svěřila s velkou milostí, kterou mi udělil sám náš Pán... Je to teprve pár dní, co jsem se dozvěděla, že jsem byla přijata na konzervatoř, obor zpěv.... Tyto řádky píšu ještě ve velké radosti a chválím Pána... Pocházím z ateistické rodiny, studovat konzervatoř bylo mým velkým snem asi od 13.let, kdy jsem navštěvovala ZUŠ. Tehdy mi však bylo řečeno, že na toto studium nemám potřebný talent a také psychické dispozice (bývala jsem velkou trémistkou). Po ukončení ZŠ jsem tedy nastoupila na ekonomickou školu a toto studium jsem doslova "protrpěla"...Po maturitě jsem se po 2 roky hlásila na umělecké školy s podobným zaměřením jako zpěv, ale vždy to nevyšlo - také kvůli tomu, že jsem si prostě už nevěřila... V roce 2002 jsem potkala člověka, jenž mne přivedl k aktivnímu životu z víry... Od té doby jsem se svěřila do rukou našeho Pána a obdržela velké množství darů - včetně uzdravení, lásky, přátelství... V současnosti se připravuji na svůj křest. Také jsem se chystala na svůj první a zároveň poslední pokus dostat se na konzervatoř... Všichni, kteří se na tuto školu dostali, jistě ví, jak taková příprava probíhá: hodiny práce a cvičení, konzultace s pedagogy na konzervatoři, u zpěváků zdravý hlas... Jenže ouha! Z konzultace sešlo z časových důvodů, začátkem prosince jsem onemocněla silnou bronchitidou, která mi téměř znemožnila mluvit, protože při delším mluvení jsem myslela, že se zadusím... o zpěvu nemohlo být ani řeči. Přišla jsem tak o hodiny u mé učitelky zpěvu. Pozůstatky onemocnění se mne drží v pravdě dodnes... Byla jsem nešťastná, den před zkouškami mi ruply nervy a uvažovala jsem, že se zkoušek nezúčastním, ale nepřestala jsem věřit Pánu Ježíši. Modlila jsem se, aby mi "podržel hlas", abych si tedy alespoň netrhla ostudu. V den zkoušek kašel ustal a hlas byl natolik "čistý", až jsem se divila, jak mi to zpívá... Také žádné známky nervozity. Sotva jsem absolovovala zkoušku ze zpěvu, chytil mne opět záchvat dusivého kašle... Přesto mi přišlo, že jsem nebyla přijata. Má učitelka mi poradila, že mám podat odvolání. V duchu jsem to považovala za ukončenou záležitost, nicméně jsem tak učinila... V této napjaté době jsem se zúčastnila Kurzu Filip v Kroměříži... Stále mne tížil smutek, ale kurz mi mnoho dal, především jsem si uvědomila, že teď to nesmím vzdát, že Duch sv. je mocný a že musím plně dát svůj život i vůli do rukou Božích. Ludvík, jeden z organizátorů Filipa, mi sdělil, že Pán by mi dar zpěvu nedal jen tak pro nic za nic... Toho jsem se "chytla" a začala se horlivě modlit k "Pánu Ježíši, Panně Marii, všem andělům a svatým", aby má žádost o odvolání byla vyřízena kladně. Když mi moji rodiče říkali, že si od odvolání nemám nic slibovat, pevně a s jistotou jsem řekla: "Já věřím ve spravedlnost Boží!" A skutečně! Je to teprve pár dní, co jsem se dozvěděla, že jsem byla přijata.... Závěrem chci všem říci, že je skutečně pravda, že nás Pán moc miluje a nesmírně touží nám dát to, co si přejeme (je-li to samozřejmě v souladu s Jeho jedinečným plánem)... Jen to snad vyžaduje naši lásku k Němu, úplné svěření sebe sama do Jeho rukou a víru!!! Pán ať je s Vámi se všemi! "Všechno je možné tomu, kdo věří." Mk 9,23 Lenka, Břeclav, březen 2003