To co píši, píši několik let po návratu z Medžugorje. Stalo se to koncem září r.1996, kdy jsem tuto pouť prožila. V čase před odjezdem jsem pociťovala určité zdravotní problémy, které mne donutily vyhledat lékaře. Myslela jsem si totiž, že čekáme miminko. V té době jsme měli dvě malé děti ve věku 4 a 3 roky. S úmyslem, že chci vycestovat do zahraničí a snaze předejít možným zdravotním komplikacím jsem tedy podstoupila odborné vyšetření (mimo jiné i ultrazvukem). Lékařem jsem byla ujištěna, že nejsem těhotná, že mé problémy souvisí s kolísáním hormonálních hladin a byly mi předepsány léky, které jsem začala pravidelně užívat. Cesta do Medžugorje proběhla hladce a pouť byla pro mne opravdovým, hlubokým duchovním zážitkem a zkušeností. Jen se mi to vše komplikovalo stále častější a silnější nevolností. Ale i já chtěla přinést alespoň malý dárek v podobě této nepatrné oběti a trpělivého snášení mých problémů. Léky jsem již několikrát užila, ale potíže neustupovaly. Tak jsem se snažila předkládat mé těžkosti Bohu a Panně Marii. Jednou po návratu z kostela jsem uvnitř uslyšela hlas, abych ty léky dále neužívala a všechny je vyhodila pryč. Měla jsem v sobě rozpor, ale to, co jsem slyšela bylo tak hlasité a silné, že jsem to udělala, takže léky nakonec skončily v odpadkovém koši. Před návratem domů jsem v kapli měla velkou touhu děkovat Pánu za ten čas prožitý v Medžugorje, za manžela, děti a za vše, čím mne Bůh obdaroval a co mi na tomto světě svěřil. A já dostala milost poznání, že ty změny, ty těžkosti, které jsem prožívala jsou v souvislosti se začátkem nového života, který jsem nosila. Ten den jsem své nenarozené dítě v Medžugorje svěřila do ochrany Panny Marie a zasvětila je jejímu Neposkvrněnému srdci. Nejhůře mi bylo při zpáteční cestě domů. Myslela jsem si, že ji nepřežiji. Po návratu domů jsem ihned navštívila svého gynekologa. Po opětném vyšetření bylo potvrzeno mé těhotenství. Dle ultrazvuku bylo dítě ve stáří asi 12-ti týdnů. Pro možná zdravotní rizika dítěte v důsledku užívání léků (ty, které jsem užívala já, způsobují vývojové vady a mnohočetná poškození plodu v začátku těhotenství) jsem se ocitla na specializovaném pracovišti v Olomouci. Byla mi navržena různá “řešení”. Dítěte jsem se nevzdala a některá vyšetření jsem odmítla s tím, že jejich výsledek na mém rozhodnutí ponechat si dítě tak jako tak, nic nezmění. Tento čas jsem prožívala v pokoji a v důvěře. To přičítám Panně Marii a její mocné přímluvě. V dubnu r. 1997 se nám narodil syn Petr. Pokřtěný je Petr Maria. Aby vždy věděl, že Panna Maria je jeho ochránkyní, díky jejíž přímluvě je náš syn zdravý. S vděčností Bohu Hana Kubalová, Zlín, září 2005