Od setkání s Ježíšem na Kurzu Filip v roce 1999 se všechno změnilo. Myslím, náš život. Filip to vše otevřel Pánu dokořán. Pak ale - přišlo na mysl - co teď dál? Ještě v tom roce jsme si začali dělat u komunity Emanuel obnovu v Duchu svatém a skončili v roce 2001. Co Pán započal na Filipu, rozvinul dál. Požehnal a prohloubil vztah k sobě.  Nebýt Filipa, nikdy bych až tak nepociťovala, že ta víra byla taková prázdná. Bůh nám stále odhaluje nové a nové tajemství sebe a své lásky... Když člověk chce jít stále za ním a s ním, nevyhne se občasným problémům, napětím, a je to cesta plná dobrodružství. Když se už často zdá, že snad člověk sešel a zabloudil, Pán dá světlo a vyvede. Někdy zasáhne úplně na poslední chvíli, ale pak přijde najednou okamžik, kdy člověk ucítí tu Boží přítomnost a jeho ruku - jak ho vytahuje na pevnou skálu a dává světlo - kudy dál.  Teprve teď zpětně si uvědomuji, jak velký dar od Pána to byl. Když člověk hledá - tak nalézá, jen musí začít hledat a ptát se. Bůh nikdy nikoho nenechá bez odpovědi. Taky nám Bůh daroval spoustu věřících přátel, se kterými se neseme v modlitbách, i když nejsme spolu. Je to taková krásná Boží přítomnost v těch druhých, že nás takto Pán spojuje, a to vědomí dává sílu, pokoj a povzbuzení. Kolikrát jsem si už říkala, že nebýt Boží lásky a milosrdenství - kde bychom dnes bylí? 

 Ano, Hospodin je spravedlivý ve všech svých cestách a milosrdný ve všech svých skutcích. Cítíme neustále jeho ochranu, i když se děje něco, co vypadá téměř beznadějně - Pán se vždy oslavil (a že se stále něco děje). 

 Hle, Bůh je má spása, doufám a jsem beze strachu. Hospodin, jen Hospodin, je má záštita a píseň, stal se mou spásou. (Iz. 12,2) 

Jana Kameníková, Hodonín, únor 2003