Je mi 37 let, pokřtěný po narození, opětovně praktikující až od roku 1990, podobné setkání jsem v minulosti neprožil. Myslím, že mě Kurz Filip, aspoň dosud mám takovou zkušenost, vyvedl z mé uzavřenosti vůči Bohu a lidem, dostal jsem radost do srdce a velkou touhu po společenství. Jsem povahy spíše uzavřené a tak jsem manželce víceméně toleroval její návštěvy každé úterý hodonínského společenství na oratoři kostela a nechápal její radost, když po deváté večer mě již pomalu ukládajícímu se k spánku po příchodu ze společenství někdy i třičtvrtě hodiny nadšeně zvěstovala. V neděli večer po příjezdu z Kurzu Filip mě přepadl smutek, smutek z toho, že něco, co jsem ale na Kurzu samém považoval za příliš náročné (podřídit se „dynamikám“ to byl někdy kříž) skon a co dál. Ani mě v tu chvíli nenapadlo, že podobné společenství navštěvuje manželka, že delší dobu a mnohokrát mi nabízela, že se se mnou vystřídá. Já jí odpovídal, že já mám svých starostí v práci dost a že ještě dálkově studuji VŠ a že si potřebuji večer odpočinout a ne někde běhat po společenstvích (to je hloupost, ne?) apod.. Přišlo úterý po Filipovi a manželka se ocitla práce neschopná. Toho dne jsem navštívil sestru Marii Nehybovou, která vede společenství u nás v Hodoníně, kdy se mě ptala na zážitky z Kurzu Filip, která ona také absolvovala a mezi řečí znajíc mou „otevřenou“ povahu mě požádala abych večer přišel do společenství podat svědectví. Před kurzem Filip bych to považoval za úplný nesmysl a absolutně nerealizovatelnou věc. V toto úterý jsem však neřekl ne a začal „přemýšlet“, snášet pro a proti. Jak se přiblížila doba začátku společenství, oblékl jsem se, řekl manželce, že jdu na společenství (ta byla překvapená, ale radostně se usmívala), rozloučil se s rodinou a vyrazil před svatostánek, poprosil Pána o pomoc a vstoupil „vyzbrojen“ ještě nedostačující vírou, důvěrou a závislostí na Pánu do společenství. Byl jsem opravdu srdečně přijat, i když nejsem rozený řečník, nějak se mi podařilo předat i svědectví (myslím, že s trochou nadsázky byla už jen ta moje přítomnost svědectvím), společně jsme pak chválili Pána modlitbou, zpěvem, čtením z Písma a já jsem opětovně poznal radost z otevření se živému Bohu, svým bližním a sdílení se ve společenství s druhými. Nebýt však „probuzením od severu, jihu, východu a západu“ kurzem Filip, asi by k tomu vůbec nedošlo. A za to Vám všem organizátorům včetně našeho Pána patří poděkování. Ať Vám Pán žehná. Ing. Dalibor Kameník, Hodonín