Kurz duchovní výzbroj křesťana Jsou to již čtyři měsíce po ukončení "kurzu" a já Vám chci zpětně poděkovat, že jste pro nás připravili toto setkání. Mně se prožitím kurzu splnilo to, co jsem očekával - znovupřipomenutí duchovních zbraní, bez kterých se v životě neobejdeme a především vysvětlení způsobu jejich použití. Ze své zkušenosti mohu říct, že když jsem byl v roce 1995 po devíti letech praxe v civilním zaměstnání přijat do služebního poměru u Policie ČR a jmenován vyšetřovatelem, nemohl bych tu službu, ve které působím dodnes, s duchovní výzbrojí tehdy vlažného katolíka, vykonávat. Jsem přesvědčený, že bez modlitby by to prostě nešlo. Po prožití kurzu "Filip" ve Vašem společenství v roce 1999 jsem začal navštěvovat společenství chval a díku u nás ve farnosti, kde jsem poznal a stále poznávám, že Pán je s námi a že se i přes naše nedokonalosti vzájemně povzbuzujeme a obohacujeme. Díky sestrám ze společenství jsem poznal velkou sílu přímluvné modlitby, když jem dálkově studoval VŠ v Praze. Vím, že jejich modlitby mi vyprosily to, že jsem všechny zápočty a zkoušky složil napoprvé. Vždy si ode vzaly rozpis termínů, zápočtů a zkoušek a v době, kdy já jsem byl v Praze, v modlitbě na kolenou se přimlouvaly. Já jsem se sice na zkoušení připravoval, ale bylo by mi to málo platné, zvlášť u náladových učitelů, se kterými jsem se pak už prakticky u zkoušek nesetkal a když, tak se chovali korektně a spravedlivě, (např. při jedné zkoušce a dodnes nevím proč, jsem byl jako jediný zhruba z dvaceti studentu vyškrtnutý ze seznamu těch, kteří měli být zkoušeni ne příliš objektivním zkoušejícím a byl jsem připsán na jiný, aniž bych to sám nějak ovlivňoval). Řeklo by se náhoda, ale ... Také bych chtěl povzbudit všechny ostatní, kteří se mohou postit, aby vytrvali, protože mohou vyprosit milosti jak pro sebe tak pro druhé a já mám osobní zkušenost, že pokud jsem se dříve postil jen proto, abych si dokázal, že ten den vydržím o chlebu a vodě, tak jsem pravidelně selhával - bolela mě hlava, byl jsem nervózní, mrzutý a tak jsem se přestal postit (pouze jsem v pátek nejedl maso). Absolvování kurzu mi i v této oblasti otevřelo oči, když jsem "změnil motivaci" a jednou týdně se jeden den postím o chlebu a vodě na určitý úmysl a mám zkušenost, že mi Pán skutečně dává sílu a postní den pro mě není ani fyzicky omezením a Pán, pokud je to Jeho vůle, prosby vyslýchá. Rád bych se s Vámi chtěl ještě podělit se zkušeností s přispíváním desátku. V průběhu obnovy v Duchu svatém jsme pochopili důležitost desátku pro církev a od roku 2000 přispíváme desátkem z našich rodinných příjmu. Bydlíme v paneláku a rádi bychom si pořídili rodinný domek, na který však nemáme dostatek peněz a tak je otázka, jestli bychom neměli více šetřit. Loni se nám naskytla příležitost koupit stavební pozemek, ale ani na jeho koupi jsme neměli dost peněz. Přesto jsme od rodiny obdrželi relativně neočekávaně celou částku na koupi pozemku, která činila přibližně desetinásobek toho, co ročně církvi v desátku přispíváme, takže když je člověk Pánu věrný, on mu pomůže i v těch časných potřebách. Díky Vám za Vaši službu a ať Vám Pán žehná. Ing. Dalibor Kameník, Hodonín, listopad 2003