Jmenuji se Martin. Je mi 18 let a studuji průmyslovou školu. Rodiče mě pokřtili již v dětství, k svátosti přijímání jsem poprvé přistoupil ve 4. třídě. Celý svůj život chodím do kostela já i moje rodina. Ministruji asi od čtyř let. I když jsem vyrůstal ve věřící rodině, tak jsme se moc nemodlili výjimkou byla doba adventní, kdy se celá rodina sešli u adventního věnce a modlili se růženec každý večer, a to asi do mých 9 nebo 10 let. Já sám ač jsem chodil do kostela a sloužil (ministroval) Bohu jsem se nemodlil. Žil jsem ten typický křesťanský život a myslel jsem si, že přijdu do nebe, když půjdu dvakrát týdně do kostela, pravidelně ke svátosti smíření tak to stačí.    V té době začala moje sestra jezdit po nejrůznějších křesťanských akcí a začala nám říkat, že když  chodíme dvakrát týdně do kostela tak to neznamená, že budeme spaseni a přijdeme do Božího království. Já jsem ji tehdy neposlouchal a říkal jsem si, že ona tomu nerozumí, že je úplně blbá a navíc jsem ji vyčítal, že pořád někam trajdá proto, aby nemusela doma uklízet. Jednoho dne mě ale nakonec přemluvila, abych se zúčastnil kurzu Alfa, který probíhal v Kroměříži. Tehdy to pro mě znamenalo velikou obavu, že se mě budou vyptávat na nejrůznější věci o kterých nevím a, že se budu cítit trapně. Kurz skončil a já jsem  se začal konečně modlit, ale po nějaké době jsem vyhasl a nakonec se přestal i modlit.    Jednoho dne, když měla sestra vážný úraz a byla v nemocnici tak jsem se začal modlit Tajemství spásy sv. Brigity i jiné modlitby. Po roce jsem skončil i s touhle nádhernou modlitbou a byl jsem opět na začátku. Ovšem, když jsem se začal připravovat na svátost Biřmování, tak se začal měnit můj život. Pan farář požadoval dva víkendové pobyty. Tak jsme je-li na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, na postní duchovní obnovu, kterou vedl P. Mgr. Pavel Stuška. Po téhle obnově se můj život změnil. Poznal jsem, že Bůh ke mně promlouvá a dokonce jsem to i cítil. Cítil jsem tu milost Boží a věděl jsem, že Bůh je se mnou a že s Bohem můžu komunikovat. Ovšem s nikým jsem nesdílel tuto moji živou víru a tak jsem se začal pomalu ale jistě vracet do starých kolejí, výjimkou byla moje osobní modlitba k Bohu která se ale začala stávat bezmyšlenkovité opakování slov.    Zhruba po půl roce jsem se zúčastnil celostátního setkání mládeže ve Žďáru. Tam jsem znovu objevil živého Boha a znovu jsem ho začal milovat. Věděl jsem, že teď už musím svou víru s někým sdílet, anebo chodit na nejrůznější křesťanské akce. Ale Bůh měl vše ve své režii. Asi po dvou měsících probíhal v naší farnosti kurz Alfa, který jsem už sice jednou prošel, ale neotevřel jsem své srdce Pánu Ježíši a on mě nemohl začat proměňovat. Ale teď jsem se na kurz Alfa těšil a doufal jsem, že znova nevyhasnu. Tento kurz mě začal ještě více ujišťovat, že mě Bůh miluje a stále více a více mě k Pánu Ježíši přibližoval. V průběhu tohoto kurzu jsem se zúčastnil Duchovního cvičení s otcem Jamesem Manjackalem, s kterého čerpám dodnes. Nicméně po skončení kurzu Alfa jsem se začal obávat, že se vrátím do těch příšerných starých kolejí. Ale s pomocí Boží a díky vnuknutí Ducha Svatého se zrodilo v naší farnosti spolčo. A já vím, že to byl Boží plán jeden ze způsobů abych zůstal žhavý ve své víře a abych se zúčastnil kurzu Filip do kterého mě již dřív přemlouvala moje chytřejší sestra. Kurz Filip se uskutečnil v polovině únoru roku 2013 na Arcibiskupském gymnázii v Kroměříži. Myslel jsem si, že mě už moc věcí nepřekvapí spíše, že mě kurz Filip moc nepřekvapí a to se zase jednou projevila moje pýcha. Pán Ježíš chtěl, abych se tohoto kurzu zúčastnil. Neboť díky tomuto kurzu jsem se mohl ještě více přiblížit k Ježíši. Otevřít se Boží lásce a otevřít se Pánu Ježíši, který mě zaplavil svou láskou, radostí a pokojem a já jsem pocítil jak se na mě usmívá a jak mě objímá. Tenhle pocit jsem cítil už několikrát předtím ale kurz Filip mě naučil abych i já objal svého Pána. A skutečně. Ježíš objímal mě a já jsem zase objímal Ježíše.