Vyrůstala jsem v křesťanské rodině, jako nejstarší z pěti dětí. V dětství měla na mne velký vliv maminka, žena silné víry v Boha. Po ukončení zdravotní školy jsem poznala svého manžela a po krátké známosti jsem se v 18 letech provdala. Byli jsme církevně sezdáni, ale Ježíš nebyl Pánem mého srdce, nezaujímal 1. místo v mém životě. Toužila jsem po velké, lidské lásce. Můj muž nebyl schopen splnit má očekávání. Takovou lásku, po které jsem toužila, může dát jedině Ježíš. Byl tak slabý a chybující jako já. Těžce jsem snášela všechny zkoušky, které život přináší. Během manželství se nám narodily čtyři děti. Chodila jsem do práce, starala se o domácnost, věnovala se dětem. Manžel, kromě zaměstnání, byl často mimo domov, věnoval se politice a svým zálibám. Nelibě jsem nesla, že jsem často sama, byla jsem nešťastná, stěžovala jsem si, vyčítala mu, litovala jsem se. Útěchu jsem hledala v knihách, neplodném snění, v touze po opravdovém vztahu. Když děti dorůstaly a odcházely z domu, viděla jsem, že některé nejdou dobrou cestou a čeká je utrpení. Vnímala jsem můj život jako prohru a selhání, přidávaly se i zdravotní obtíže. Zevně se zdálo všechno v pořádku: chodila jsem do práce, do kostela, plnila své povinnosti. Jen Bůh viděl do mého srdce. Jednou večer jsem vyznala Pánu Ježíši, že jsem na dně svých sil, cítila jsem, že se blížím k propasti a prosila jej o Jeho pomoc. Můj nový život začal v blízkosti kříže, před naším kostelem. Zde mne kněz pozval na duchovní cvičení. Byl to kurz, který se jmenoval "FILIP". Přednášeli tam mladí lidé a vydávali radostně svědectví o tom, jak odevzdali P Ježíši svůj život a jak On je vede a proměňuje, aby byli svědky Jeho lásky. Když jsem byla vybídnuta k témuž rozhodnutí, upnula jsem se k Němu jako k jediné naději. Řekla jsem Ježíši, že dosud jsem rozhodovala o svém životě víceméně sama, ale nyní toho lituji a prosím, aby On byl mým Pánem a vůdcem mého života. Stalo se to 20. května 1994. Zde jsem zakusila Ježíšovu živou přítomnost, Jeho bezpodmínečnou lásku. Dal mi poznat, komu se to svěřuji do péče a ochrany. Slunce svítilo, vzduch voněl rozkvetlou přírodou a já jsem odjížděla domů plna očekávání. Pán mne nezklamal. Opravdu je se mnou a můj život proměňuje. Dává mi touhu setkávat se s Ním v modlitbě, ukazuje mi, jak důležité je modlit se hned ráno, než začnu jakoukoliv činnost. Dává mi vytrvalou lásku ke čtení Písma svatého, Bible, z níž ke mně promlouvá a nacházím tak duchovní sílu a vedení pro svůj život. Vždycky jsem milovala knihy, Bible teď zaujímá 1. místo. Dříve jsem si ve zkouškách stěžovala, litovala se, teď mne učí za všecko děkovat a chválit Jej. Mění můj pohled na děti, na manžela, abych se na ně dívala s nadějí, že je miluje a nenechá zahynout. Dává mi sílu, abych milovala ty, kdo mi ublíží a odpouštěla všem. Dává mi odvahu vydávat svědectví v nemocnici, ve škole, uschopňuje mne k různým úkolům v církvi, přednáškám na kurzech. Děti se rády vracejí domů a ptají se, jak jsme s manželem mohli vydržet spolu žít tolik let, když máme každý tak rozdílné přesvědčení, záliby. A já vím, že ačkoliv to není bez utrpení, tím tajemstvím je Ježíš. Jsem chybující, ale On je se mnou a dává mi sílu přemáhat těžkosti. Nikdy jsem neprožila tolik štěstí. Našla jsem lásku svého života. Možná i ty, ať dítě, nebo stařec, hledáš lásku, smysl života a protože je nenacházíš, ubíjíš jej v drogách, alkoholu, sexu, honbě za požitkem, mamonem, nebo pomýšlíš na sebevraždu... Rozhodni se pro Ježíše! On nikdy nezklame. To, co dává mně, touží dát i tobě! Dá ti všechno, co potřebuješ pro svůj život navíc poznáš Jeho lásku, radost, pokoj, pomůže ti osvobodit se ze všech otroctví hříchu, a jednou, až se s Ním setkáš tváří v tvář, ve chvíli smrti, život věčný. On dnes ujišťuje tebe a každého, kdo v něj uvěří na celém světě: "Já jsem přišel, aby měli život a měli ho v hojnosti." Jan 10,10b Helena, Kroměříž