Bůh mi pomohl ukončit homosexuální milostný poměr
...modlila jsem s k Bohu, že nevím, co mám dělat, ale pokud by to bylo pro nás oba dobré, ať mě svede dohromady s tímto mužem a ať dokážu odejít ze vztahu se ženou, se kterou to budoucnost nemá. Bůh mě opravdu vyslyšel...
Ráda bych se podělila o svoje životní svědectví, kdy se mě dotkla ruka Boží. Uvědomila jsem si to až nyní o Velikonocích, je to velice zvláštní příběh, nicméně pro mě moc důležitý.
Asi před pěti lety jsem se jako mladá dívka zamilovala do jedné ženy. Nebyla jsem nijak věřící, nedělní bohoslužbu jsem absolvovala, protože jsme "musela", nechtěla jsem Boha rozzlobit tím, že nepřijdu. Když jsem tu ženu poznala, přepadl mě chtíč, byla jsem zamilovaná, nedokázala jsem si poručit. Přešlo to tak daleko, že jsem s ní udržovala intimní vztah, nikdy jsem si nepřipustila, že dělám něco proti Bohu, i když jsem věděla, že Bůh je milostivý. Dokonce jsem se modlila zato, aby tento náš vztah vydržel, aby nám ho Bůh posvětil! Poměr se ženou pokračoval celé tři roky plné skrývání se, lhaní vlastní rodině, zapírání, vytrácení se z domu, utrácení...někdy mi ze sebe bylo až špatně, nemohla jsem nikomu říct, co dělám, věděla jsem, že bych zůstala nepochopena. Tolikrát jsem probrečela celé dny a noci, přesto jsem vztah nedokázala ukončit.
Jednou mi můj biřmovací kmotr, který samozřejmě netušil nic o tom, že se stýkám se ženou, řekl, že se modlí za to, abych potkala nějakého věřícího hodného kluka. Jenže já už dávno tušila, že nejsem na kluky, že se mi nelíbí, nepřitahují mě. Chtěla jsem žít s tou ženou, i když jsme věděly, že to budoucnost moc nemá. Byla jsem slepá ke všem mužům, nechtěla jsem je k sobě pustit, říkala jsem si, že už nikdy nechci žádného muže!
Můj kmotr se za to přesto modlil. A jednoho dne se to stalo. Přesně po třech letech udržování tohoto vztahu s přítelkyní jsem na nedělní mši v kostele poznala jednoho muže, který tam ministroval. Zalíbil se mi, proto jsem ho oslovila, dala se s ním do řeči. Začali jsme se scházet, bylo mi s ním moc dobře, nicméně stále jsem udrržovala vztah s tou ženou, on o tom nevěděl. Modlila jsem s k Bohu, že nevím, co mám dělat, ale pokud by to bylo pro nás oba dobré, ať mě svede dohromady s tímto mužem a ať dokážu odejít ze vztahu se ženou, se kterou to budoucnost nemá. Bůh mě opravdu vyslyšel, tu ženu jsem dokázala opustit, i když mě to stálo spoustu slz a probdělých nocí plných přemýšlení a výčitek. Celý rok jsem potom ještě od té přítelkyně musela poslouchat výčitky, snažila se podkopávat mého muže, dát mi najevo, že on za moc nestojí, že jsem udělala chybu, když jsem ji opustila. Přesto jsem si tohoto muže vzala a jsme manželé již půl roku. Děkuju Bohu za to, že mi pomohl a že mi otevřel oči, že mě dostal ze spárů vztahu se ženou, ze všech těch lží a podvodů, že mi seslal skvělého muže, ale děkuju i za tu zkušenost, která byla předtím, díky ní jsem si uvědomila, že už nechci jednat proti Boží vůli, že homosexuální chování se Bohu příčí, přotože přece stvořil dva lidi jako muže a ženu, ne jako ženu a ženu. Dnes to vím, a děkuju Bohu za to, že byl ke mně trpělivý a tak moc milostivý! S tou ženou se již dnes nestýkám, protože mě stále trápí výčitky svědomí vůči Bohu, i když jsem se z tohoto hříchu vyznala. Bojím se s tou ženou setkat, protože bych při tomto setkání nejspíše cítila svoji vinu vůči Bohu, vrátila bych se ve vzpomínkách a to nechci. Bůh mi pomohl tento vztah ukončit, dal mi sílu, podporu manžela, kterému jsem se s touto zkušeností svěřila...pochopil mne a byl mi oporou vždy, když jsem to potřebovala. Boží láska se mne dotkla a já jsem si její působení uvědomila až teď. Proto Moc děkuji Bohu!!! Jana, Brno, Velikonoce 2011
Kategorie:
Zobrazeno 15959x