Co je Ježíš mým Pánem, je vše jiné.

Dominik Bakaj

Doktoři nepomáhali, jen předepisovali další antibiotika a plánovali operaci. Můj stav se časem zhoršil i duševně. Na doporučení jsem se dostal k léčiteli, který mě záhadně o tři dny později na dálku vyléčil, a naráz mi bylo skvěle. Dva měsíce jsem byl jako superman, který když si řekne „vylezu Everest“, tak to tak bude. Začal jsem ho navštěvovat a on mě s chuti zasvěcoval do tajů magie...
   Když mi bylo devatenáct let, tak jsem na půl roku onemocněl. Nemoc mi vzala všechno, na čem jsem tenkrát stavěl a plánoval. Už jsem nemohl sportovat, cvičit, dělat box a vůbec ne odjet do ciziny něco si dokázat a utéct před rodinnými nesváry.
   Byl jsem tenkrát dost zahleděný do sebe a hodně řešil, jak mě lidi vnímají. V nemoci  jsem zhubnul a cvičit už nešlo. Stala se ze mě hubená žížala, která nemůže skoro nic sníst, aniž bych neměl žaludeční obtíže. Naráz jsem byl sám se sebou a se svými slabostmi. Nebylo kam utéct a musel jsem přijmout realitu, jaká je.
  Doktoři nepomáhali, jen předepisovali další antibiotika a plánovali operaci. Můj stav se časem zhoršil i duševně. Na doporučení jsem se dostal k léčiteli, který mě záhadně o tři dny později na dálku vyléčil, a naráz mi bylo skvěle. Dva měsíce jsem byl jako superman, který když si řekne „vylezu Everest“, tak to tak bude. Začal jsem ho navštěvovat a on mě s chuti zasvěcoval do tajů magie. Pak ta super síla najednou odešla. Léčitel mi na to řekl, že to byla jen ochutnávka a už vím, kde hledat. Začal jsem číst všemožné duchovní literatury. Chodit na kurzy, zasvěcovat se všemožným věcem. Přestal jsem chodit s kamarády ven a omezil se jen na určitou skupinku lidí praktikujících podobné esoterické věci. Výsledek byl takový, že po letech strach a úzkosti byli moji nejlepší všudypřítomní kamarádi, které jsem si ani nepřiznával. Byl jsem čím dál víc uzavřený a depresivní. Rodinné vztahy byly na bodu nebo spíš pod bodem mrazu. Na lidech jsem viděl jen to špatné a v práci jsem to nenáviděl. Bohužel bohudík jsem dostal příležitost odjet do Ameriky. Viděl jsem to jako ideální šanci, abych především před tím „špatným“ utekl a začal znovu. To se uskutečnilo a já opravdu odjel žít americky sen. Místo toho ale přišla tvrdá realita. Magie mě dále spoutávala a lidi „lepší“ nebyli.
   Jednoho dne jsem tam přišel o práci. Peněz jsem moc našetřených neměl a dostal se do situace, kdy skoro nebylo co  pusy ,dlužil jsem v hotelu za nájem a hrozilo,že budu brzy bezdomovec v cizí zemi a navíc už ilegálně.
  Jednou večer v parku jsem hodně skleslý,  plný strachu přemýšlel, co dělat a jestli ještě něco kromě skoku do oceánu má v životě smysl. Tu vidím ke mně přicházet bezdomovce s domečkem na kolečkách. Myslel jsem, že je to jen další somrák, kterému řeknu sorry, I am broke (jsem rozbitej, nemám peníze) a tentokrát by to byla i pravda, ale on místo somráni  pěkně pozdravil a řekl že ví, že jsem Čech. To hned prolomilo ledy a já mu řekl, co tu dělám. On, že všecko je v pořádku, že jeto vše Boží plán a Bůh mě miluje a je všude kolem,jen se správně podívat. Řekl: „Vidíš ty krásný kytky a ptáky a podívej na ten fajnovej hotel. Před měsícem jsem tam bydlel, dnes jsem tady, ale to je jedno, Bůh mě miluje víš?  a postará se.“ Pak odešel a po pár metrech jakoby ze změnil v někoho úplně jiného. Začal cosi mrmlat a vykřikovat jakoby byl opilý. Myslel jsem si, byl to anděl?? Pro mě určitě byl. Postavil mě na nohy a dal mi sílu bojovat a dál pokračovat. Zanedlouho se mi stalo téměř to samé s knězem, co na mě zavolal, když jsem hrál fotbal. Přišel a řekl mi, že ví, že trpím, ale že Bůh má se mnou plán a povídal mi o něm. Poté se začaly dít zajímavé věci. Na příklad několikrát, když jsem zapnul televizi, tak zrovna vysílali, jak v Ježíšově jménu uzdravují. Nebo když jsem jezdil pracovně do domácností, tak vždy do věřících rodin. Stalo se to mnohokrát za sebou, až sem si ze srandy říkával: „Kolik těch křížků a sošek svatých budou mít doma dneska?“ Pak jednou doma zákazník neměl nic, ale jak jsem šel na zahradu, narazil jsem na sochu  Panny Marie v životní velikosti. Začal jsem si uvědomovat, že mi „Někdo“ chce něco  říct..:) Věci se zlepšili a já zase měl hodně práce a úžasnou nabídku k bydlení zadarmo v luxusní čtvrti jen za údržbu v domě. Přestěhoval jsem se tam přesně na den rok od doby, co jsem přiletěl USA. J
 Jednou jsem se nechal od kamaráda přemluvit, ať s ním jdu v neděli na mši, že mě pak pozve i na pivo. Po bohoslužbě jsem měl pocit, že je mi lehčeji. Starosti ustoupily a do duše přisel klid. Pivo jsem měl až pak, takže to určitě bylo mšíJ  Příští neděli jsem prostě musel na mši zase. To jsem šel i do kapličky Panny Marie, kde jsem ucítil něco úžasného. Byla tam pro mě velká máma, která mě opravdu miluje a naplňuje tu díru v srdci mořem lásky. Od té doby jsem začal chodit na mše skoro každý den a přemýšlel o křtu.
Bohužel mi to nevydrželo. Zájem o kostel a o Boha začal postupně upadat, jak mi bylo líp a podivuhodně mi začaly chodit neodolatelné nabídky ze strany esoteriky a všemožné techniky, které slibovaly zázraky bez toho, abych se musel někomu „klanět“ a morálně se nějak omezovat. Většinou to týden dva fungovalo  a pak mi bylo akorát moc zle a jediný, kdo mě z těch stavů dostal byl vždy Pan Ježíš. Tak se to dokola opakovalo ještě několik měsíců.
Po dvou letech v USA jsem se z důvodu nemoci musel vrátit domů. Byla to rána. Nic jsem nedokázal peníze neměl ,no jako „spráskanej pes“ se vrátil a navíc s nalomeným zdravím…Díky Bohu jsem po dvou měsících tápání potkal nyní už mou ženu Elišku,která je také konvertita a podpořila mě ve víře.  O tři roky později jsem konečně přijal křest. Musím říct, že to nebylo úplně snadné. Spoutanost magií se začala naplno projevovat a působit všemožnými prostředky, abych to vzdal. Naštěstí Pán dal a já nakonec křest přijal. Od té doby chodím do kostela skoro každý den. Co je Ježíš mým Pánem, je vše jiné. Rodinné vztahy se postupně zlepšily. Dokázal jsem odpustit všem lidem. A když přijdu na někoho, komu jsem ještě neodpustil, svěřím to určitě Ježíši.  V práci se mi daří lépe a začínám ji dělat i rád J Konflikty s lidmi ustoupily. Místo špatného vidím na lidech dobré. Dokážu být čím dál víc člověkem, jakým jsem a projevit, co cítím. Jsem spokojený, jak vypadám a kde jsem. Už nepotřebuju chodit do posilovny, mít vypracované tělo, říkat vtipné věci, abych se cítil přijímaný a milovaný.
To Ježíš vyléčil všechna má vnitřní zranění. Dává mi stále znát, že mě miluje slabého a hubeného jako žížalku a že ve slabosti je velká síla, díky které se na mě mohl projevit svou nekonečnou láskou a milostí.

Kategorie:

Zobrazeno 14194x

Celkové hodnocení: 2.96

(5 = Nejvíce oslovující)