V říjnu 2002 uplynuly dva roky od doby, kdy jsem se poprvé zúčastnila Kurzu Filip v Kroměříži. Byl to pro mne silný zážitek. Na mnohé věci jsem se začala dívat jinak, protože jsem poprvé silně zažila působení Boží lásky ve mně. Přestože jsem od malička věřící. Když Bohu odevzdáte svůj život, neznamená to, že už se vám bude v životě vše dařit podle vašich představ. Za uplynulé dva roky jsem si prošla několika krizovkami. Nadšení pro Pána mě ale dosud neopustilo. Díky Bohu za to. Chci napsat o jedné svojí zkušenosti. Asi rok a půl jsem se modlila za to, abych poznala, kde mě Bůh chce mít. Před rokem mi skončila mateřská dovolená (mám dvě děti) a já přemýšlela o tom, jaké bude moje další poslání. Co se týče zaměstnání, neměla jsem se kam vrátit, a tak jsem se modlila za to, abych poznala, jestli si mám hledat práci nebo mám být doma s dětmi a nebo jestli mám přijmout další dítě. I ve společenství se za mne lidi modlili. Když uplynul rok a já pořád nevěděla co dělat, začala jsem být z toho hodně neklidná. Práci jsem nemohla stále najít, i když jsem se snažila. Nechtěla jsem si na Bohu nic vynucovat. Ale pořád se nic nedělo. Začala jsem to Bohu vyčítat, řekla jsem Mu, že život s Ním je těžký a že bude lepší, když se Ho už přestanu ptát na Jeho záměry se mnou a začnu si život zase řídit sama. Dokonce jsem měla občas takové deprese, že jsem si říkala, že by bylo lepší, kdybych se vůbec nikdy nenarodila. Kdo jste byli delší dobu bez práce a ještě po mateřské dovolené, víte o čem mluvím. Cítila jsem se méněcenná, neschopná, neužitečná, každý mne litoval a na každou otázku: „Co práce?“ jsem začala být silně alergická. I lidem jsem se začala vyhýbat. Nejhorší bylo to, že tou mojí vnitřní nespokojeností trpěli moji nebližší v rodině a trpěla též moje duše. Nedokázala jsem se s touto situací smířit a odevzdat ji zcela Bohu. Stále jsem se ale modlila. Zjistila jsem však jednu, pro mne, důležitou skutečnost. Už jsem nebyla schopna „zrušit smlouvu“, kterou jsem s Bohem před dvěma roky uzavřela. Ztratila bych tak naději, že mě Bůh z tohoto trápení vyvede a ztratila bych jistotu, že jsem v Božích rukou. To bylo úžasné zjištění. Začátkem října (po více jak roce nezaměstnanosti) jsem dostala pozvání na jeden konkurz. Byla to asi tak dvacátá firma, u které jsem se ucházela o práci. Během doby, kdy jsem čekala na výsledek konkurzu, jsem se usilovně modlila za to, aby vše dopadlo podle Božího rozhodnutí. Nechtěla jsem si tu práci vynutit, protože Bůh vidí dál než já. Chtěla jsem práci, kterou mi Bůh sám požehná. Za týden mi řekli, že jsem konkurz vyhrála. Pracuji teď asi jeden měsíc, je to náročné časově, protože mám plný úvazek. Přesto bych neměnila. Ale chráním se toho, abych práci postavila na vysoké místo ve svém životě a nezdravě na ní lpěla. Nevím, jaké nadále bude mít Bůh plány s mým životem, ale snažím se být stále otevřená pro jeho vedení. Přeji Vám, kdo jste jakkoliv nešťastní, aby Bůh sám zasáhl do Vašeho života. A Vám, kdo jste se s Bohem už setkali, přeji vytrvalost v modlitbách a důvěru v Boží vedení. Bůh s Vámi! Pavla Genzerová (33 let), Zlín