Můj oblíbený první pátek v měsíci. Už je to Bohu díky dva roky, co jsem pokřtěný a přijal jsem Ježíše jako Pána a Vykupitele. Hned po křtu jsem s radostí začal využívat dary, které nám zde na zemi Pán zanechal, jak to šlo. Takže každodenní účast na mši svaté byla pro mě denním chlebem a posilou a vlastně stále je. Toužil jsem cítit a dostávat Boží milost co nejvíc, tak jsem začal pravidelně chodit na pobožnost prvního pátku, abych mohl mít účast na přislíbeních, které nám dal. A tak se také stalo…    Nedávno jsem na první pátek dostal od Pána velkou milost. Den před pátkem, tedy první čtvrtek, mi bylo psychicky i fyzicky dost zle a kupodivu mi modlitby ani přijímání nepomohlo a tak jsem ten den nějak prožil, že jsem byl rád, že už jsem zalezlý doma a můžu se v klidu modlit. Večer si žena všimla, že mi není dobře a dostala nápad pomodlit se Litanie k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Moje odpověď byla: „Né, to mi nepomůže. Na to mám jiné modlitby. To se ani normálně nemodlím, radši něco jiného.“ Ale žena trvala na svém, tak jsme se teda pomodlili. Asi dvě minuty na to mi přišla od kamarádky, řeholní sestry, sms, kde se ptala, jestli s ní nechci zítra na první pátek nést obětní dary na smír Nejsvětějšímu Srdci. Tak mě to trklo, že jsem zrovna dokončil Litanie, tak odpověď bylo jasné ano. Druhý den ráno už na první pátek, jsem se probudil asi o hodinu dřív než normálně a moje úzkost byla opravdu veliká. Žaludek sevřený a tak jsem tušil, že se děje něco víc… Přitlačil jsem se k  ženě a ta hned poznala, že je třeba se modlit. Když mě objala, ucítil jsem obrovskou bolest. Cítil jsem se jako malé dítěte, které doufá, že ho matka s láskou přijme do světa, protože jsem s láskou a očekáváním lásky přišel, ale očekávaného přijetí se mi nedostalo. Bolest vyplouvala na povrch a v momentě, kdy jsem cítil totální zoufalost,  opuštění,   beznaděj  a  že  niterně umírám, tak  jsem  jasně   a detailně uviděl ukřižovaného Ježíše a uslyšel: „ Tohle jsem udělal pro tebe. Dej mi to.“ Chtěl jsem to udělat, ale nešlo to. Bylo to moc silné, tak  jsem prosil se ženou o sílu a víru. V ten moment mi Pán ukázal svůj probodený bok, ať mu dám do něj ruku. Chvíli jsem se zamyslel, jestli nemám nějaké halucinace, protože jsem nikdy neslyšel ani nečetl, že by někdo kromě Tomáše dával Ježíši ruku do jeho rány. Nakonec jsem to udělal. Hned v ten moment bolest eskalovala do maxima a záhy odešla a já cítil obrovský přiliv lásky, která mě naplňuje a uzdravuje. Ježíš byl všude kolem i v manželce a uzdravil to ! Aleluja !Tak jsme plni vděčnosti  a lásky děkovali, chválili Boha, těšili se z Jeho  přítomnosti, která byla nevyvratitelná, nepopsatelná a jasná. Od té chvíle se už úzkost ani bolest nevrátila a cítím se z toho uzdraven. Díky Ježíši za Jeho obrovské milosrdné Srdce, které je otevřené každému z nás. V květnu 2016, Dominik B. dominikbakaj@yahoo.com