Moje svědectví.. Narodila jsem se do nevěřící rodiny. K Bohu mě nikdo nevedl, i když jsem chodila na základní škole do náboženství, nějak jsem tomu všemu nerozuměla. Výjimečně jsem se dostala do kostela, kde jsem to doslova protrpěla a nemohla vydržet zdlouhavé kázání p. faráře. Rodiče mě nechali pokřtít v kostele až v 7 letech, brala jsem to jen jako nějaký obřad a pořádně nechápala co se děje.. Měla jsem takové normální běžné dětství.    Jedna věc mě od malička velmi lákala pídit se po tajemných a zajímavých věcech, různých článcích po duchovním světě atd. Na střední škole jsem se dostala na přednášku o okultních věcech, kterou tam vyprávěla paní knihovnice, svoje zážitky s automatickým psaním, kyvadlem atd.. Tohle mě natolik fascinovalo, že hned po příjezdu z internátu jsem se vydala do nejbližší knihovny a vypůjčila doslova stoh knih o okultních věcech ..bílá magie, černá magie, kyvadlo, věštění z karet a mnohé další nauky. Doslova mě to vtáhlo a začala jsem tyhle nauky hned zkoušet a praktikovat, překvapilo mě, že kyvadlo se dalo samo do pohybu, proutkaření mě taky šlo, velmi rychle jsem se naučila věštit z karet a vypadalo to, že mám v tomhle směru opravdu nadání. Vnímala jsem ale, že se i něco děje se mnou. Začala jsem nenávidět a pohrdat lidmi, chytla se blbé party, kde se chodilo jen po hospodách a diskotékách, pila jsem hodně tvrdý alkohol, kouřila marihuanu a zkoušela další věci. Byl ze mě doslova feťák a výpitek. Asi v 16 letech jsem poznala kluka z vedlejší vesnice, který mě odmítl kvůli věkovému rozdílu a já na truc dělala naschvály tím, že jsem velmi často střídala kluky a motala jim hlavu, a pak je nemilosrdně odkopla. Doslova jsem se v tom vyžívala. Hodně lidí a kluků jsem zranila.       V 18letech jsem se opět seznámila s klukem, který byl o 6 let starší, a měl být další mojí obětí ..ale po půlroce vodění za nos jsem se do něj zamilovala taky. Zůstali jsme spolu a po 2 letech se brali..(museli)..jenže početí prvního potomka nedopadlo dobře a hned z kraje jsem potratila. Po svatbě jsem neustále praktikovala okultní věci a přitom dodělávala dálkově školu. Často si ke mně lidi chodili nechat věštit z karet. Asi po roku jsem byla opět těhotná a tentokrát donosila prvního syna. Měla jsem všechno o čem jsem snila a přesto jsem začala najednou cítit velkou prázdnotu jakoby mě něco scházelo a já stále nemohla přijít na to co to je. Často jsem byla myšlenkami mimo a manžel se ptal co se děje, že jsem stále smutná a on neví proč. Odpověď jsem taky neznala. Asi 2 roky po svatbě jsem poznala přes net na nějaké diskuzi velmi zajímavého kluka, byl asi o 4 roky mladší a byl doslova nádherný. Zaujalo mě však to, že na svém profilu uvádí, že věří v živého Boha a že On mu dal smysl a naději. Začalo mě to šrotovat hlavou a chtěla jsem zjistit co za tím je, bud je ten kluk blázen a nebo opravdu věří. Zkusila jsem ho oslovit a k mému úžasu dokonce odepsal. Po pár řádcích jsem zjistila že je to moc fajn kluk a začali jsem si pravidelně psát... Nezajímalo mě nic o něm, jenom jsem chtěla vědět více o Bohu a on mě o Něm hodiny povídal jaký je... Žasla jsem nad tím, jak může mít tehdy asi 20 letý kluk takovou ,,boží moudrost´´ a dokáže mi odpovídat na takové zapeklité otázky. A taky to jak byl ochotný se se mnou bavit a věnovat mi tolik času . Hrozně mě to k němu táhlo vědět co nejvíc o Bohu a tak jsme se po roce dopisování sešli. Pozvala jsem ho tenkrát na moje narozeniny, kde mě dal jako dárek Bibli, po které jsem hrozně toužila. Během pár dní jsem ji přečetla celou a jenom žasla nad tím jak je to moudrá a poučná kniha, kde najdu nejen povzbuzení, napomenutí ale i naději. Jelikož jsem žila i v té době dost zhýralým životem, v Bibli mě toho dost usvědčovalo a já jsem vnímala tu tíhu hříchu. Poznala jsem, že okultní praktiky které dělám, že před nimi Bible velmi varuje. Až šly z toho na mě mdloby, když jsem si uvědomila co vlastně dělám a jak škodím nejen sobě , ale i druhým. Okamžitě jsem sbalila všechny moje nakoupené okultní knihy, karty, kyvadla... a šla ven spálit a zničit. Četla jsem dál až po kapitolu v evangeliích, kde jsem se dozvěděla, že Ježíš zemřel za moje hříchy a nabízí mi tu milost ty hříchy odpustit když ho poprosím můžu se stát Jeho dítětem...    Tady jsem se zastavila asi na 14 dní a o všem tom jsem přemýšlela o svém životě, ve kterém nevidím žádný hlubší smysl a nenaplňuje mě a taky to jak žiju. Bylo mě ze sebe velmi zle. Dokonce jsem fyzicky cítila na hrudníku jak mě něco hrozně tíží a fyzicky bolí srdce. Po pár dnech přemýšlení jsem došla k závěru, že takto už dál nechci žít... život je jen samé zklamání... Bylo 25.5 přesně před 10 lety..co jsem se sebrala, klekla jsem ve svém pokoji a úplně upřímně od srdce poprosila Ježíše, aby mě odpustil všechny moje hříchy a že se mu vydávám se vším co mám, a toužím po tom aby byl on můj Pán a Král a dal se mi poznat. Taky aby proměnil můj život a dal mi všechna úžasná zaslíbení co v Bohu máme. Ten den se nestalo nic nebo jsem žádnou změnu nevnímala. Druhý den jsem se vzbudila a cítila jsem se jinak..prostě jsem věděla, že mě byli odpuštěny všechny hříchy a i bolest na srdci byla pryč, cítila jsem se ,,něčím naplněná´´ měla jsem v sobě úžasný klid a pokoj a přišlo mě, že mám ráda snad všechny lidi na světě. Nikdy jsem nezažila tuhle zkušenost mít v srdci takový pokoj, který převyšoval moje chápání. Byla jsem tím ohromená. Zůstávala jsem neustále ve spojení s klukem (Pavel), který mě přivedl k Bohu a asi po půlroce měl přijet jeho táta (shodou okolností pastor AC ), sloužit do AC v Hodoníně. Domluvili jsme se, že se na bohoslužbu zajdu s ním podívat. Byla jsem naprosto šokovaná jak je to jiné než v ,,kostele´´ . Všímala jsem si lidí, že jsou takoví jiní, velmi vřele mě přivítali mezi sebe, a vyzařoval z nich taky takový pokoj a nezištná láska ke mně, měli o mě opravdový zájem aniž mě znali, chtěli se se mnou povídat... Pamatuju si na tuhle první bohoslužbu, která mě opravdu nenudila a celou dobu jsem pozorně naslouchala a nestačila se divit jaké zajímavé věci se dozvídám. Při shromáždění kdy byl pak prostor pro modlitby, jsem slyšela v řadě za mnou staršího pána jak mluví zvláštním cizím jazykem... Podívala jsem se na Pavla a ten se jenom usmál a řekl mě at jsem v klidu, že to je ten ,, dar jazyků´´ o kterém mě povídal večer před tím. Hrozně se mě to líbilo a toužila jsem to mít taky. Pochopila jsem, že bych měla navštěvovat nějakou církev, kde se mohu duchovně rozvíjet. Netrvalo dlouho a přišel mně email od paní, která se dozvěděla, že jsem ,,uvěřila´´ a shodou okolností chodila taky do AC ale do Vyškova.    Začali jsme se vídat a navštívili i bohoslužbu ve Vyškově, kde mě to táhlo nějak více než do Hodonína. Doma jsem se taky aktivně modlila a říkala našim o Bohu, ale k mému překvapení to nevzali dobře... Dělalo jim velmi zle, když o tom mluvím. Ani manžel to nepochopil. Modlila jsem se za ně a najednou se začaly dít v domě divné věci převážně v noci. Mívala jsem hrozné noční můry, vídala v noci démony, kteří mě neustále otravovali a snažili se zastrašit, abych odešla od Boha, 3 roky se mě tohle dělo. Nakonec jsem se rozhodla, že se nechám ve sboru pokřtít po nějaké době (ve vodě), a po křtu se za mě modlili za křest v DS a já se hrozně těšila a očekávala, kdy už konečně dostanu taky ten dar jazyků. Ještě tu noc kdy jsem budila syna kvůli lékům, a promluvila na něj s tím aby si je vzal , tak místo této věty jsem začala spontánně říkat úplně cizí slova v jazyku který neznám... On na mě vyvalil oči co říkám a zůstali jsme na sebe zírat oba dva.. Mě to první moment nedocvaklo, tak mě to dostatečně vyděsilo a když jsem to pak zkoušela záměrně, zase jsem mluvila tou ,,jinou řečí´´ darem jazyků. Byla jsem neskutečně vděčná, že ho mám. Den křtu byl pro mě velmi silný zážitek – stvrzení smlouvy které mám s Pánem, že Mu opravdu patřím a že mám jistotu spasení.       Můj život se začal úplně proměňovat před očima. I když přicházeli velmi těžké období a zkoušky, ted už vím, kdo stojí při mě.. Stále ještě nebyla asi smazána stopa po okultních věcech v duchovním světě... a nám se nedařilo mít druhé dítě, následovali samé potraty a doktoři nechápali proč, když jsem úplně zdravá. Poslední skončilo tím, že jsem málem umřela při prasklém mimoděložním těhotenství, kde mě museli vzít celý jeden vejcovod, takže naděje na další dítě mizivá. Přesto jsem doufala a věřila, že jednou se to povede. Asi za rok po tom, měl ve Vyškově kázat br. Z. Uhlík, který má dar uzdravování a já jsem věděla, že tam se musím dostat. Brala jsem sebou tenkrát i manžela (nevěřícího). Bratr Zdeněk se modlil i za moje záda (od 12let skolióza páteře), nějaký nefunkční žlučník..(kdy jsem mívala neskutečné koliky a křeče a často končila na pohotovosti) a taky za to abychom mohli mít dítě. Za manžela se modlil, (byl po operaci menisku) a měl jít na další operaci (aby koleno mělo na čem držet) a okamžitě po modlitbě jsem vnímala, že mě přestaly bolet záda, doma jsem pak zkoušela jídla, které bych na beton nedala a měla z nich určitě nějakou koliku a přesto mě nebylo zle... a za měsíc jsem zjistila, že jsem těhotná... k údivu všech.. :-) Ačkoliv byli i nějaké problémy během těhotenství donosila jsem zdravého vymodleného kluka, který je pro nás obrovským požehnáním. A manžel... ten už na operaci nemusel a koleno drží doteď... Někdy bývá cesta trnitá, ale teď už vím, že s naším Pánem jde zvládnout cokoliv a nikdy bych neměnila. Jsem Mu vděčná za tolik věcí co mi dal.., rodinu v Kristu... a i naději pro ostatní lidi..