Na cestě s Bohem Svůj život jsem odevzdala Bohu v r. 1994. Od té doby se snažím vnímat Ho ve svém každodenním životě. Někdy se mi to daří víc, jindy méně. ON promlouvá, záleží jen na tom, jak jsem k tichému Božímu hlasu pozorná. Jednou ke mně velmi silně promluvil v událostech, které bych chtěla blíže popsat. Do práce jezdím většinou na kole, pokud mi to počasí dovolí. Nemám to daleko, jen přejedu přes město. O to víc je to nebezpečné, ráno i odpoledne se vyrojí spousta aut a každý pospíchá. A tak stačí trocha nepozornosti a neštěstí je hotovo. Jednou se mi stalo, že jsem vjížděla do křižovatky. Jela jsem v pruhu určeném pro jízdu rovně i pro odbočování. Jela jsem svým tempem a mířila jsem rovně, zatímco mě předjelo auto a začalo odbočovat doprava, aniž by na mě bralo ohled, takže mě skoro smetlo. Kdybych neseskočila z kola a nezastavila, určitě by mi přejelo nohy. V té chvíli jsem si uvědomila, co se mohlo stát a já věděla, že mi Bůh zachránil nohy. Jindy jsem jela po ulici a řidič v couvajícím autě mě přehlédl, protože se nedíval do zpětného zrcátka. Zastavil náhodou 10 cm ode mě. Znovu jsem si uvědomila mocnou Boží pomoc a ochranu, protože tentokrát už by to nebyly jenom nohy. A ještě jeden případ zde vzpomenu, to když jsem přímo před naším domem přecházela přes cestu. Je to dost nepřehledné místo. Šla jsem po přechodu a najednou se ze zatáčky vyřítilo auto. Řidič mě musel vidět, byla jsem uprostřed silnice, vůbec nezpomalil a řítil se přímo na mě. Vzala jsem do zaječích a jen taktak jsem unikla, jinak bych byla na placku. Ve všech případech jsem prožila šok, uvědomila jsem si, jak málo někdy stačí, aby se změnil život náš i život našich blízkých. Ale zároveň jsem si uvědomila, že pokud svůj život zcela odevzdám Bohu, jsem v Jeho rukou a nemusím se ničím znepokojovat. Věděla jsem, že mě Bůh provází na všech mých cestách, že se o mě stará, ale nikdy jsem tak silně neprožila Boží ochranu a záchranu jako tehdy. Vím, že Bůh má moc mi život dát i život vzít a chce mě ubezpečit, že má moc nade vším a bez JEHO vědomí a dopuštění se neztratí ani 1 vlas z mé hlavy (viz Mt 10,29). Děkuji Ti, Bože, že Ti můžu patřit. Alena Dvorská, nám. Míru 1205, Kroměříž, 39 let. V Kroměříži 28.11.2002