Bude mi 20 let. Věřící jsem od malička, ale přesto jsem na kurzu Filip poznala, že do jisté míry jsem byla pouze „věřící“. Dva týdny od nabídky na kurz Filip jsem se rozmýšlela, zda mám jet. Pak mě Ježíš „přemluvil“ (a věděl proč) a teď jsem ráda, že jsem tam byla. Doposud mi stačily exercicie na Velehradě, se kterými jsem měla dobré zkušenosti, ale bylo třeba zkusit zase něco nového. Byla jsem překvapená, že na kurzu byli lidé všech věkových kategorií. To se mi moc líbilo. Naučila jsem se „modlit“ a také využívat Písmo svaté, jak se má. Věděla jsem, že mě Bůh miluje, ale nikde jsem to neprožila tolik jako tam. Potvrdilo se mi motto, že „úsměv je nejkrásnější cestou mezi lidmi“. Boží láska nás spojila v jedno, poznala jsem tak trochu sama sebe, našla jsem cestu k mým blízkým a známým, kteří tam byli se mnou a radovala jsem se z každého okamžiku, který jsem dostala od Pána a jsem vděčná za všechno, co mi dává. Když je v člověku přítomna láska, nesnaží se už druhého předvářet, ale přijímá jej takového, jaký je. K tomu ať nám pomáhá Bůh. Slova písně: „Ať každý člověk slyší: Ježíš je živý Pán!“ Ježíš nebyl kdysi, ale je nyní, pořád, vidí Tě, slyší Tě, miluje Tě a to vše zdarma! Nic není ztraceno, protože společenství tvoří i dva lidé. Velebí má duše Hospodina. Hana Dočkalová, Bojkovice, říjen 1998