Donedávna jsem žila stejně jako spousta jiných v dnešní době. Říká se tomu moderní styl. Zajímala jsem se o východní kulturu, cvičila jsem jógu, četla jsem knížky o buddhismu a spoustu jiných, které mně připadaly úžasné. Zajímalo mě „tajemno“ se vším kolem. Měla jsem vypracovaný svůj vlastní horoskop, uměla jsem spočítat podle data narození a jména, jaký bude můj život. Okouzlilo mě vykládání karet. Všechno to mělo logiku a zapadalo do sebe. Vůbec jsem si neuvědomovala, jak je špatné to, co dělám a o co se zajímám. Že sem nepatřím, jsem si uvědomila na semináři jógy, kde nás podporovali ve vegetariánství a v opakování manter, zpívali se tady nadšeně nějaké písně, myslím indické, které byly na poslech moc hezké, ale u mě místo radosti navodily pocit odporu. Byla jsem z toho dost smutná, protože jsem cítila, že to co dělám několik let, a to o co se zajímám, nemá žádný smysl. Byla jsem zklamaná a neměla jsem chuť žít. Manžel nemohl pochopit můj stav, protože máme všechno, abychom mohli být spokojení. Jsme zdraví, máme dobrou práci, zdravého docela chytrého syna. Co jsem víc chtěla, nevěděla jsem ani já sama. Jednou večer jsem se vracela ze třídních schůzek svého syna, které byly pro mne poprvé zdrcující, doma nebyl nikdo a mě napadlo vystoupit u kostela a jít se podívat. Netušila jsem, že je zrovna mše, ani jsem vlastně nevěděla, co to mše je. Přivítaly mě písničky, které mě pohladily a já jsem si uvědomila, že sem patřím. Kněz zrovna mluvil o východním náboženství a o astrologii a velmi důrazně řekl, že toto sem nepatří, jaká je to veliká špatnost. Bylo mě zle, zvlášť když jsem cítila, že má pravdu. Pak jsem zašla do kostela častěji a moc mě mrzelo, že nemám koho se zeptat na spoustu otázek, které mě napadaly. Hledala jsem tedy na internetu a tam jsem narazila na stránky, které nabízeli setkání s Ježíšem. [Poznámka administrátora stránek: Iveta navštívila stránky www.Jezis.cz 24.2.2004 a poslala e-mail tohoto znění: Dobrý den, Na internetu jsem se dočetla o kurzu Filip.Měla bych zájem o tento kurz, ale nevím , jestli se ho můžu zúčastnit.Nevím, co je vše potřeba k možné účasti v něm. Jestli je třeba některých znalostí, které by mi bránily zúčastnit se ho, prosím Vás o informaci. Pokud bude možné se tohoto kurzu zúčastnit, prosím Vás o informaci o termínu konání a způsobu přihlášení. Děkuji Vám. Přeji hezký den. Iveta Chmelařová] Tak jsem to zkusila. Pak už šlo všechno rychle a jaksi samozřejmě. Dostala jsem pozvání na Kurz Alfa v Kroměříži a návrh ať vezmu manžela s sebou. V té chvíli jsem netušila, jak moc pro mne bude důležitá právě jeho přítomnost. Alfa mi odpověděla na spoustu mých otázek, díky Alfě jsem se setkala se skvělými lidmi, kteří mi pomohli na začátku mého poznávání Boha a díky kterým i manžel začal po Bohu toužit. Na kurzu jsme se naučili to nejdůležitější, číst bibli a modlit se. Tehdy jsme teprve pochopili, že modlit se neznamená pro křesťana povinnost, ale milost. Máme ohromnou výhodu, že můžeme denně v modlitbě přicházet k Bohu se svými starostmi a problémy. Víme, že v něm máme oporu a díky Ježíši, který za nás zemřel, můžeme k Bohu přijít, i když jsme se tolik provinili proti Bohu, lidem a sobě. Po skončení kurzu jsme začali chodit na přípravu ke svátostem. Díky Alfě jsme věděli, že svátosti jsou dar, po kterém jsme toužili. A tak během roku jsme měli církevní sňatek, celoživotní zpověď, první přijímání a biřmování. Když se otočím zpět, vidím, že nás vedl sám Ježíš. Nikdy bych nedokázala naplánovat vše tak, aby do sebe vše zapadalo. Od první chvíle, kdy nás přivedl na Alfu, nás postupně vedl krůček po krůčku, dostávali jsme informace opatrně a po troškách, tak jak to bylo třeba k naší víře. Věřím, že nás Pán povede stále. Na kurzu Filip, který byl pro mne tak velkým zážitkem, že jsem pár dní po něm byla trochu zmatená, jsme měli možnost odevzdat svůj život Ježíši Kristu a já té možnosti využila. Vím, že můžeme odevzdat svůj život Pánu kdykoli, třeba doma uprostřed pokoje, ale člověk je tak slabý, že má stále obavy, aby neudělal chybu, jestli dělá dobře apod. Na Kurzu Filip jsem se těchto obav zbavila a plně si uvědomila svou vděčnost k Ježíši, co pro mne udělal, že mě má rád a že mě vede k sobě přesto, že jsem byla tak špatná a že s jeho pomocí se můžu polepšit. Uvědomila jsem si, že ničím ve svém životě nemůžu splatit Ježíši, to že mi mé velké poklesky odpustil a dal mi možnost lepšího života. Ten lepší život mi Pán Ježíš dává již teď. Náš vztah s manželem se hodně prohloubil, rozumíme si více než kdykoli předtím, máme stejné touhy a přání, které jsme dříve neznali. Žili jsme sice navenek před druhými lidmi hezky, ale každý měl své zájmy. Já se starala o východní kulturu, s čím manžel nesouhlasil a z lásky ke mně to trpěl, on měl hlavní zájem sport. Žili jsme vedle sebe a teď žijeme spolu. Navíc jsem se zbavila svých pocitů beznaděje a našla jsem radost a chuť žít. Na závěr bych chtěla říct, že jsem vděčná za celý svůj život, protože vím, že taková byla má cesta a bez toho, co jsem prožila, bych spoustu věcí nepochopila. Přála bych každému, aby mohl poznat lásku, kterou nám Bůh dává, aby každý mohl poznat tu jistotu v životě, že nemusí mít z ničeho strach, protože má tu největší ochranu, která může být, a tou je jedině Ježíš Kristus. Iveta Chmelařová, Zlín, červen 2005