Od dětství mne lákalo vše tajemné, záhadné, dobrodružné, asi jako každého mladého člověka. Začala jsem hledat v knihách co se děje po smrti, zda existuje život dál. Dostaly se mi bohužel do rukou okultní knihy a já jsem věřila, že je to cesta k Bohu. Začala jsem provádět různé praktiky, nejvíce mne přitahovaly horoskopy a výklad karet. Bylo to až překvapující, jak to vše vycházelo. Vstoupila jsem do duchovního světa, bohužel toho zlého. Objevovala jsem poznání tajemných sil, až jsem se toho začala bát. Mylně jsem se domnívala, že je to dar od Pána, že tím pomáhám druhým lidem. Nevím jakého by to nabralo konce, neboť výkupná daň tomu zlému je často draze zaplacena zdravím, rozpadem osobnosti a někdy i životem. Přitom jsem stále hledala Boha a snad proto se mne Pán dotkl zvláštním způsobem jednou na sv. Hostýně, kde jsem při mši dostala velkou touhu po přijetí eucharistie. Bylo to od mých osmi let podruhé v životě. Skoro po čtyřiceti letech. Brzy nato jsem přišla na jedno modlitební setkání, kde hned na začátku jsem uslyšela, co je před Bohem "největší ohavností". Praktikovat okultismus, výklad karet apod. Byl to pro mne šok. Kazatel mi to ukázal v Bibli. Trvalo to dost dlouho, než jsem se z toho dostala. Otevřeme-li se ďáblu, on se nespokojí jen s chvilkovým vlivem na nás, on chce mít trvalou vládu nad naším životem. Člověk se nemůže sám z toho vlivu osvobodit. Toho dosáhne jen přijetím Pána Ježíše, pokáním, modlitbou a očištěním mocnou krví Ježíše Krista. Odevzdáme-li svůj život Ježíši celým srdcem, jsme v Jeho ochraně, jsme Jeho děti a on nás ze své ruky už nepustí (pokud ho neopustíme my sami). Ježíš mne převedl z mocnosti zla k sobě do Božího Království. Dal mi mnohem víc, udělal ze mne nového člověka, dal i duchovní dary. Ten zlý dokáže také dávat dary, peníze, vztahy, která však dříve či později přivedou člověka do neštěstí. To je jeho cílem. Pouze Ježíš může zasáhnout naše srdce, dát nám nádherný pokoj, lásku, radost. Obrátit se, odevzdat se cele Ježíši, očekávat všechno od Něho, zvolit si Ho jako skálu svého života. Jedině s Ním žijeme v hluboké jistotě, radosti a pravdě. Jistotě, že jednou budeme s Ním, až skončíme toto naše putování po této zemi. Zjistila jsem, že jsou jenom dvě cesty životem. Cesta dobra a cesta zla. Není žádná třetí cesta. A proto si dobře zvažme, kterou cestou půjdeme a co nás na konci této cesty čeká. Do konce svého života budu Pánu Ježíši děkovat za záchranu a snažit se pomáhat druhým, kteří jdou po cestě zla. Přitom velmi často z nevědomosti, jako já tenkrát. "Ať Tvé světlo, Pane, ozáří naši vnitřní temnotu a vyvede nás na cestu záchrany, cestu LÁSKY, ŠTĚSTÍ, PRAVDY, cestu POKOJE. Bohumila Chalupová, Kroměříž, leden 2004