Bože, zachraň naši rodinu!
Připadala jsem si zbytečná a na nic. Byla jsem zoufalá a nešťastná, situace doma jsem nedokázala zvládat a tak jsem začala volat k Ježíši. ,,Bože, jestli jsi, změň mého muže, zachraň naší rodinu, nechci už takto dále žít.“ Vylila jsem celé své nešťastné srdce před Bohem a ulevilo se mi.
Už jako malé dítě jsem se narodila s dvakrát omotanou pupeční šňůrou kolem krku, na níž byl ještě navíc uzel, aby můj život byl zmařen. Když to řekla sestřička mé mamince, okamžitě si sedla a sledovala její hbité prsty jak mne vysvobozují z pout pupeční šňůry. Podařilo se! A já jsem mohla vyrůstat se svými dvěmi sestrami, které byly o mnoho let starší než já.
Když mi bylo pět let, obě opustily domov a vdaly se. Zůstala jsem sama. Tehdy mi začal chybět sourozenec, který by se mnou sdílel mé bolesti, starosti i radosti.
Asi v deseti letech mne kamarádka pozvala do Katolické církve na bohoslužbu. Ukázala mi, jak krásné obrázky se tam dostávají a já touhou po nich jsem tam šla s ní. Pan farář tam ten den zrovna mluvil o Ježíši Kristu, o tom jak byl zrazen Jidášem, ukřižován a jak třetího dne vstal z mrtvých a žije. Také říkal, že Ježíš je Bůh. Toto ve mne zůstalo a navíc mi bylo Pána Ježíše líto, že tak trpěl, ač nic zlého neudělal. Mí rodiče sice byli vychováni v katolické víře, ale víc mi o Ježíši nedokázali říci.
Ve dvaceti letech jsem se vdala o odstěhovala do Příboru, kde se nám s manželem narodily tři krásné děti. Manžel se ale v té době dal na pití většího množství alkoholu a začal také více kouřit a trávit čas v hospodě místo doma. A já jsem začala být na děti sama. Později mne seznámil s jednou rodinou, která měla také více dětí a navíc si oba rádi vypili. Začali jsme se scházet a tak jsem alkoholu z části propadla také. Vždy jsem se těšila na pátek a sobotu, kdy zase všichni budeme spolu a dáme si vínko. Potom jsem začala být s manželem ve válce a později mne tento život přestal těšit.
Připadala jsem si zbytečná a na nic. Byla jsem zoufalá a nešťastná, situace doma jsem nedokázala zvládat a tak jsem začala volat k Ježíši.
,,Bože, jestli jsi, změň mého muže, zachraň naší rodinu, nechci už takto dále žít.“ Vylila jsem celé své nešťastné srdce před Bohem a ulevilo se mi.
Po revoluci jsme se byli s manželem podívat do kina na film ,,JEŽÍŠ“. Osoba Ježíše mne v tom filmu velice fascinovala a já chtěla být jako on. Začala jsem číst různé knihy o lidovém léčitelství a okultismu. Chtěla jsem uzdravovat. Ale můj život se tím začal ještě více hroutit. Začala jsem v noci slyšet hlasy, které na mě volaly, kroky, které se přibližovaly k mé posteli, klepání na různé předměty, které byly v pokoji....
Naplňoval mne strach a deprese, měla jsem pocit, že mě chce někdo zabít. Začala jsem se modlit každý večer modlitbu ,,Otčenáš“. Lépe se mi po ní usínalo a nebála jsem se tolik.
Mezitím jsem byla i na interupci. Z tohoto hříchu mne Bůh usvědčil a ukázal mi, že to byla vražda. Vedl mne k pokání a odpustil mi.
Bylo mi toho činu velmi líto a tak jsem řekla Bohu, jestli chce, abych měla ještě jedno dítě, tak ať mi ho dá.
Stalo se to brzy, otěhotněla jsem.
Přestal mi chutnat alkohol a knihy jsem později také odložila. Ve svém srdci jsem věděla, že by to mělo vliv na mé dítě, které se má narodit. Raději jsem se začala více modlit. Strašně jsem se, ale styděla za své těhotenství před lidmi, protože manžel byl na tom hůř a hůř. A já jsem si říkala:
,,Co si ti lidé o mě asi pomyslí, mít čtvrté dítě s takovým alkoholikem?!“
Dokonce jsme nosili s manželem na ruce okultní náramky, které tlumily bolesti. Každý z nás měl totiž nějaký zdravotní problém.
Když potom nastal den mého porodu, tento náramek mi tlumil i porodní bolesti. Až když jsem ho odložila, mohla jsem být svobodná a mít pravidelné porodní stahy.
Když mne sestra vyšetřovala na porodním sále, měla jsem už bolesti co minutu. V té době bylo osm hodin večer a ona mi řekla, že to spíš než za dvě hodiny nebude. Zhrozila jsem se. ,,To snad nemyslí vážně“, pomyslela jsem si . Ještě, že mi dovolila ležet na porodním sále, neboť na mne přišly i křížové bolesti. Opět jsem volala k Bohu. ,,Bože, když porodím do půl deváté, tak ti to dítě dám.“ V tu chvíli mne napadlo, ,,otoč se na bok“. A ejhle! Zázrak se stal, neboť jsem to dítě porodila do půl deváté, Bůh milost mi dal! I sestřička byla z toho trochu mimo, že to přišlo tak brzy. Jen já jsem věděla odkud vítr vane. Tomášek se nám narodil, díky Bohu, živý a zdravý a já jsem chtěla svůj slib Bohu splnit. Neznala jsem jinou církev než ,,Katolickou“ a tak jsem plánovala křtiny.
Ale Boží vůle a jeho směr byl jiný. Byli jsme zanedlouho pozvání do Apoštolské církve, kde jsme oba s manželem uvěřili a vydali své životy Pánu Ježíši Kristu.
Proč? Protože jsme se tam dozvěděli, že nás Bůh miluje a že mu na nás záleží. Také to, že ač jsme jen prach a popel, jsme pro něho drazí a vzácní. To, že nás Bůh miluje dokázal tím, že poslal svého Syna Ježíše Krista na zem, aby za nás hříšníky, položil svůj život a vysvobodil nás z ďáblové nadvlády. A nejen to, ale i z prokletí a nemocí, které byly způsobené naší neposlušností vůči Bohu Stvořiteli. On Bůh sám, Ježíš Kristus na tom kříži umíral a trpěl za nás, za naše hříchy a za naši neposlušnost vůči Bohu. To my jsme si tam zasloužili viset a trpět! To na nás měl být vylit Boží hněv. To od nás měl Bůh odvrátit svou tvář a odsoudit nás do pekel. Ale On to neučinil, tak moc nás miloval, že tam na tom kříži On sám všemocný Bůh za nás z lásky umíral, aby nám spásu daroval. Náš milostivý a milosrdný Bůh nás toho ušetřil. Ježíš, Boží Syn ze své lásky k nám, šel tam dobrovolně místo nás, abychom dosáhli odpuštění hříchů, uzdravení, vysvobození a smíření s Bohem Otcem a získali Boží přízeň a život věčný.
Bůh nás tak miluje, že chce žít s námi v nebi až na věky.
Ježíš pak třetího dne z mrtvých vstal a žije v nebi dál !
Postupně i naše děti vydaly své životy Bohu a nyní jsme všichni šťastni. Jsme vysvobozeni z pout, okovů a různých závislostí, ve kterých jsme byli tak dlouho satanem spoutáni. Prožili jsme odpuštění a lásku Boží. Máme se všichni rádi a prožíváme nyní spolu jiné časy. I když v životě procházíme různými problémy a utrpeními, víme, že Ježíš je v tom všem s námi a dává nám sílu to vše překonat a zvládat.
Jen jemu, našemu drahému Pánu Ježíši, Bohu a Spasiteli buď za tuto pomoc a zázraky v našich životech na věky sláva a dík.
Nyní určitě uznáte, že tento můj život a život mé rodiny je opravdu jeden veliký zázrak. A tyto zázraky a jiné, má náš Pán Ježíš pro každého kdo k němu v důvěře a pokoře přijde a otevře mu své srdce. Můžete je pak zakusit ve svém životě i vy. Proto vám radím, nepromarněte svůj čas!
Ježíš stojí u dveří vašeho srdce a tluče. Pokud uslyšíte Jeho hlas a otevřete Mu, On vejde a bude s vámi večeřet.
Kniha Zjevení 3/20
Milost, pokoj a láska našeho Pána buď stále s vámi.
V Boží lásce Naďa K.
Kategorie:
Zobrazeno 19597x