Jsem již starý člověk, mám přes jedenasedmdesát let. Událost, kterou stručně popíši, se mně přihodila v dětství. Přesto si na ni dobře pamatuji. Tenkrát jsem až do večera běhal venku s kamarády. Domů jsem přišel celý uřícený. Napil jsem se studeného mléka a šel spát. Měl jsem svůj pokoj a spával jsem tam sám. Když jsem se probudil, tak jsem zjistil, že nejsem schopen ze sebe vydat ani hlásku. Jenom jsem sípal. Nevěděl jsem, co se mi to stalo. Vzpomínám si, že jsem byl z toho velice vystrašený. Po chvíli mě napadlo, abych vylezl z postele, klekl na kolena a v duchu se modlil. Učinil jsem tak. Po modlitbě jsem opět vlezl do postele, kde jsem se zakrýval a zase odkrýval. Napadlo mě, že by to mohlo pomoct. Nic se však nezlepšilo. Po chvíli jsem to všechno zopakoval, ale zase nic. Klekl jsem tedy na kolena po třetí, a tu se stal div. V posteli, kam jsem po třetím opakování modlitby zase vlezl, se mně hlas najednou v plné síle vrátil. Považoval jsem to tenkrát za malý zázrak a za takový to považuji i dnes. A musím říct, že tato událost byla pro mě velikou posilou při odolávání masivnímu náporu ateismu, kterým naše společnost za vlády komunismu procházela. Prosinec 2002, Ladislav Vydra, Unčovice 32, okres Olomouc