Do mých 19 let byl muj život takový, jaký by si možná mnoho lidí přálo - úplná rodina, skvělí rodiče, kteří mi dají vše, co bych chtěla, veškeré hmotné zabezpečení, láska ze strany rodiny i přítele... Nechybělo mi nic, co bych si mohla přát. Přesto jsem stále zřetelněji začala pociťovat prázdnotu. Zbytečnost, neužitečnost a marnost všeho toho, co dělám. Má vůbec život nějaký jiný smysl než jíst a spát? Snad užívat si? Zkusila jsem to, ale výsledkem byl pocit, že nestihnu vše, co život nabízí. Dostala jsem strach ze smrti a zraněná lidmi jsem se světu uzavřela. Tím začalo mé hledání a Pán me tak k sobě táhl stále blíž. I tak to trvalo pár let, než jsem se dostala do skupinky křesťanů, kde jsem hltala každé slovo o Ježíši a lásku, která mi tak chyběla! V mém nitru se rozjel souboj Ducha svatého a mé touhy po pravdě s mým rozumem a ďáblem na druhé straně a já prožívala neuvěřitelný zmatek. Když jsem to už nemohla vydržet a pomalu se hroutila, s pláčem jsem rezignovala a poprosila o modlitbu. Přijala jsem Ježíše jako Pána nad mým životem, doslova jsem před Ním vyčerpaně klesla. Čekala jsem, co nadpřirozeného se bude dít, ale nestalo se nic. Až za chvíli jsem si uvědomila, že v mém nitru je klid, pokoj, radost!!! Už navždy zmizel strach ze smrti, sny, ze kterých se človek probouzí hrůzou, nejistota. Prišla Láska, radost, plnost života. Pán Ježíš zvítězil ve chvíli, když jsem řekla "ano" , a já prožívám už rok v Jeho náručí. Eva Votroubková, Kolín