Milí čtenáři, chci, vám napsat svůj příběh jak jsem uvěřil v Ježíše Krista. Už je to několik let co jsem se stal křesťanem. A následuji Ježíše jako svého Pána. Mým rodičům se narodilo 5 dětí, 2 dcery a 3 synové, Alena, Jiřina, já Jan, Luboš a Ivan. Jako dítě jsem vyrůstal v chudé dělnické rodině a můj tatínek chodil do hospody dost často a domů se vracel opilý. Vždy doma dělal kravál, jak to takoví lidé mají ve zvyku. Maminku, ale nikdy neuhodil, spíš ji ničil slovy. Já jsem si nejednou řekl, že nechci být v životě na tom tak, jak můj tatínek. Jak jsem byl starší, tak mě maminka pro tatínka posílala do hospody, abych ho přivedl domů. Nebyl jsem z toho nikdy nadšený, že mám jít pro něho, neboť vždy jsem si po cestě domů musel vyslechnout spousty jeho řečí a doma to jen opakoval. Ale maminka se o něho vždy bála, když se dlouho nevracel. Asi v patnácti jsem zkoušel kouřit a to mi chutnalo. Po nějaké době jsem začal popíjet pivo, viděl jsem to u lidí a bral jsem to jako normální. Rok po vojně jsem se oženil a s manželkou Naďou jsme měli a máme 4 děti. Honzu, Danku, Lenku a Tomáše. Stával jsem se víc a víc závislý na alkoholu a na cigaretách. Po revoluci se do republiky dostaly, hrací automaty a já jsem propadl i tomu. Hospoda se mi víc stávala prvním domovem a domů jsem se chodil jen vyspat, Děti se mě bály, když mi manželka něco řekla, co se mi nelíbilo, tak jsem odešel do hospody. V té době jsem si myslel, že v hospodě jsou ti nejlepší kamarádi, kteří tě vyslechnou a poradí ti nebo pomůžou. Po nějaké době jsem zjistil, že byli kamarády jen tehdy, když jsem měl peníze, byli to falešní kamarádi. Nejednou jsem manželce sliboval, že přestanu pít, kouřit a hrát automaty. Nikdy se to nestalo. Vydržel jsem to vždy jen chvíli. Naše manželství se zhoršovalo víc a víc a rok od roku bylo pro mne nesnesitelné. Svou manželku jsem neměl už rád, bylo to pro mne přítěží, kterého jsem se chtěl zbavit. Jezdil jsem na týdny pryč za práci a to mě těšilo, že můžu být z domu. Tam jsem si mohl dělat co chtěl, chodit po barech a do hospod. Jednou, když jsem byl dost opilý, tak jsem si uvědomil, že jsem chycen alkoholem a není žádného člověka a nikoho jiného, který by mi z toho pomohl. Ježíše jsem v té době neznal. Tak jsem plánoval, že se rozvedu a po čase si vezmu život, neměl jsem smysl proč ještě žít. Život se mi hnusil. Jednou, když u nás byla sestra od manželky, tak se s manželkou bavila o tom, že její nevlastní dcera, také věří v Ježíše, ale jinak než ona. Oba s manželkou jsme dělali okultismus, i když každý něco jiného. Pozvala ji do Apoštolské církve do Havířova na večeři Páně. Mně se to moc nelíbilo, ale svolil jsem, aby tam mohla jet, domluvili jsme se, že si děti vezmu sebou k mým rodičům. Dvě starší děti jsme měli na prázdninách. Řekl jsem ji, že přijdu s dětmi ke švagrové do 15:00 hod. nebo se sejdeme v 17:00 hod. na nádraží Ostrava – Svinov. Když jsem s dětmi přijel k rodičům, tak mi můj tatínek řekl, že v kostele už to není takové, jak to bylo dřív. A já jsem se divil, že mi o tom mluví, že tam už hraje jen moderní hudba. Odpověděl jsem, že mě to vůbec nezajímá a nikdy nebude zajímat. Po chvíli se začalo dít něco zvláštního v mém srdci a já jsem to nechápal. Jen jsem věděl, že se setkám s člověkem, kterého jsem v životě neviděl a táhlo mě to, abych co nejdřív odešel ke švagrové. Tak jsem s dětmi u rodičů pojedl a omluvil se, že musím odejít. Ke švagrové jsme přišli o 45 min dříve. Tam jsem se setkal s nevlastní dcerou švagrové a ta mi začala mluvit svědectví, jak si chtěla vzít život a kdo ji pomohl, že si ho nevzala. Pozvala nás oba na další týden do AC Havířov. Řekl jsem ji, že to nepůjde, že máme čtyři děti a že se nám nemá kdo postarat o ty dvě nejmladší. Řekla mi, jestli tam chceme jet, tak ať to řekneme Ježíši a On nám s tím pomůže. Doma jsem se opřel o kuchyňskou linku a řekl jsem: ,,Ježíši, jestli opravdu jsi a chceš, abych tam šel, tak se postarej o ty dvě naše mladší děti, abychom tam mohli jít.“ Pro mne bylo nemožné, aby se o ně někdo postaral. Oba dva jsme měli rodiče dost nemocné, tak to nepřipadalo v úvahu. Pro mne bylo velkým překvapením, že se nabídla maminka od manželky, že nám je pohlídá. Opravdu to bylo pro mne překvápko, že můžeme jet do AC. Když jsme přijeli do toho sboru, tak se tam s námi lidé zdravili, ale já jsem jim nerozuměl, co to mluví. Jen jsem vnímal nějaký hlas, jak mi říká: ,, Jsou to tví nepřátelé!“ A měli divné oči. Měli tam nějakého hosta z Anglie a on tam mluvil svědectví o tom jak žil. Že pil, kouřil, jestli hrál automaty na to si už nepamatuji, že ničil svou rodinu a jak to mluvil, tak jsem si myslel, že tu na mě hrají divadlo. Že manželka řekla něco švagrové a ona to řekla tomu, co to vedl a oni to na mě naaranžovali. Ale on pokračoval a řekl kdo mu z toho pomohl, kdo zachránil jeho rodinu, a že to byl Ježíš Kristus. Že Jej přijal do svého života jako Spasitele a Pána. Uvědomil jsem si, že někdo může změnit můj život a tak jsem Ježíši řekl: ,, Jestli jsi pomohl té dívce a tomuto muži, tak se staň mým Spasitelem a Pánem mého života.“ Do 14 dní jsem přestal pít, kouřit a hrát automaty. Nevěděl jsem, že bych se za to mohl modlit. Ježíš to udělal sám. Jsem mu za to vděčný z čeho dostal mě i mou rodinu. Asi do třech týdnů uvěřila manželka a děti následovaly jedno po druhém. Manželka se mnou zažila dvanáct let krutého manželství. Vše mi odpustila. Od té doby žijeme jako dva milenci. Ježíš začal náš vztah pomalu uzdravovat. Byli jsme hodně uzavřeni jeden vůči druhému. I naše děti mi vše odpustili. Jsem vděčný Ježíši za to, co pro nás udělal, že nás zachránil ze smrti a dal nás do života. On dal tu pomocnou ruku. Jsem mu vděčný, že jsem ji mohl přijmout. Je to už 16 let co jsem Ježíši vydal svůj život a bez Něho bych si to nedovedl představit pokračovat dál. Svědectví mé milované manželky je: Bože, zachraň naši rodinu! To co jsem neměl, dal mi Ježíš. Svou Lásku.