Jmenuji se Jaromír. Letos mi bude 51 let. Byl jsem vychován v katolické rodině. Do svých 18-ti let jsem se zúčastňoval nedělních bohoslužeb a nepravidelně jsem přijímal svátosti. Když jsem začal studovat střední a pak i vysokou školu, můj náboženský život zcela zvlažněl. Musím přiznat, že po dobu mého studia v Žilině jsem se nezúčastnil ani jedné mše svaté v tamním kostele. V době mé základní vojenské služby jsem se musel začít léčit v důsledku duševního onemocnění. Problémy byly dosti značné. Nakonec, po více hospitalizacích, mi byl vyměřen plný invalidní důchod. Přitom zamyslet se nad stavem své vlastní duše mi vůbec nenapadlo. Až po 17 -ti letech od vypuknutí nemoci se mě dotkla Boží milost. Nastala tak zvaná druhá konverze. Do té doby byl můj zdravotní stav, dle mého názoru dosti nevyhovující. Pak však nastal pozvolný trend směřující k uzdravení. V počátcích tohoto mého obrácení jsem se seznámil s ženou, která však neměla k víře vůbec žádný kladný vztah. Pouze v době našeho chození se mnou chodila do kostela, ale bez jakékoliv vnitřní opravdovosti. Bláhově jsem si myslel, že se vše změní k lepšímu, neboť jsem ji měl rád. Pak jsme se vzali. Později se nám narodila dcerka. Avšak po 5-ti měsících od jejího narození mě žena zlovolně, bez varování opustila i s dcerou. Po třech letech byl rozvod z jejího popudu. Žiji teď sám už téměř 13 let. Celých těch 13 let se snažím žít podle desatera, chodit po Božích cestách a konat jen to, co je správné v Božích očích. I když moje příjmy nejsou značné, mohl jsem si v poslední době pořídit internet a díky němu jsem se dověděl o kroměřížském Společenství pro Ježíše a o Kurzech Filip. Využil jsem možnosti přihlásit se na tento kurz. Z Kurzu Filip jsem se vrátil do svého domova před dvěma dny. A musím říci, že jsem od zahájení kurzu stále pod vlivem nádherné Boží milosti. V poslední den kurzu jsme se všichni měli vyjádřit, jak na nás zapůsobila určitá aktivita spojená s programem tohoto našeho setkání. Tehdy jsem se vyslovil, že mimo jiné pociťuji úžasnou duchovní sílu a neuvěřitelnou radost, která má souvislost s celým mým duchovním životem a nyní je umocněna účastí na Kurzu Filip. Pociťuji velkou úctu a vděčnost ke všem organizátorům kurzu. Je to aktivita, kde není místo pro přetvářku a faleš. Neboť zde mocně pracuje Svatý Duch. Náš Pán oslovil ty bratry a sestry, kteří se dle Jeho vůle měli Kurzu Filip zúčastnit. Myslím si, že jsem obdržel od Ducha Svatého dar slzí. Neboť celou cestu z kurzu v autobuse jsem měl stále vlhké OČI i ta slza ukápla. Přišlo mi velmi líto, že už toto naše krásné setkání muselo skončit. A nyní, když se vátím do konkrétních vzpomínek, opět jsem velmi dojatý. Naším úkolem je zvěstovat evangelium a svědčit o Boží lásce. A já se snažím a dále se budu snažit tento úkol podle svých sil naplňovat. Neboť Boží království se nabízí nám všem. A nemusí to být jen naše viditelná aktivita. Velmi důležitá je láska, kterou máme možnost čerpat z toho nejvzácnějšího zdroje, totiž z Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. A v tomto máme všichni otevřenou cestu. Ing. Jaromír Vaculík, Prusinovice, červen 2006