Narodil jsem se v západočeském městě Chebu. Po několika letech jsme se přestěhovali do Gottwaldova, kde otec dostal angažmá v divadle a později ve filmech (např. Slunce seno…)

 

Já jsem byl spíš problémové dítě. Každou chvíli musel otec do školy, kvůli nějakým problémům. Po vyučení a pak po vojně se můj život nijak nezměnil. Byl to hlavně alkohol, potom hádky s rodiči až nakonec jsem odešel z domova dělat do Čech. Tam byl na prvním místě sex, alkohol. Po návratu domů, asi po osmi letech, k tomu přibyla ještě mariánka, tvrdé drogy jsem odmítal.

 

Po smrti rodičů jsem několikrát přišel o práci, až jsem nakonec žádnou nemohl sehnat. Na bytě rodičů vzrůstaly dluhy. Přišel i soud a vystěhování. Tehdy se mi dostala do ruky knížka: “Moc podvědomí“. Když jsem se do ni začetl, začala mě zajímat a nabádala ke čtení Bible. Tak jsem začal Bibli číst. Hlavně Žalmy, Žalm 23 a 91, Židům 11 a 1.Kor. 1,13 a jiné místa. Když někdo u mě uviděl Bibli, tak se mne ptal: “Ty věříš?“ A já říkal:“Jo! A „Chodíš do kostela?“ Odpovídám: “Ne, ale věřím.“ Pomalu to, ale upadalo, když se ze mne stal bezdomáč.

 

Stále jsem věřil, že se to obrátí a bude dobře. Když se mi jednou ztratil batoh – nezbytná to součást mého bytí, kde jsem měl doklady a knihu „Moc podvědomí“. Byl jsem z toho „šoking“. Zůstala mi Bible, ale tu jsem zanedlouho prodal, abych měl aspoň na trochu jídla. Později jsem se naučil vybírat jídlo z kontejnerů. Začalo se mi v tom dařit. Když jsem jednou našel v jednom kontíku malý modrý Gedeónský Nový Zákon, měl jsem strašnou radost. Hned jsem se pustil do čtení. To bylo moje první setkání s radostnou zprávou evangelia.

 

Když ve Zlíně dávali ve Velkém kině film Ježíš, bylo rozhodnuto. Musím ho vidět. Šel jsem na něj třikrát, protože byl zdarma! Já totiž neměl prachy. Film mě hodně oslovil. Na konci byla modlitba a já jsem se modlil tu modlitbu k Ježíši Kristu. Uvěřil jsem, že zemřel i za moje hříchy a pozval Jej do svého života, jako Pána a Zachránce. Cestou z kina jsem začal prožívat zvláštní pokoj a klid, který jsem dříve neznal. Prožíval jsem odpuštění z mnoha hříchů.

 

Při jedné z těchto návštěv filmu mne oslovil jeden z pořadatelů. Mimo jiné co mi řekl a co mi v mysli zůstalo, bylo i to, že v Bibli – knize Židům 10,25 jsme vyzýváni, abychom neopouštěli společenství křesťanů... prý více polínek pohromadě hoří jasným plamenem. Odložíme-li však jedno polínko stranou, rychle chladne a uhasíná. Podobně je tomu i s křesťany. Já jsem však nikam nepatřil, a on mi řekl, “pokud ještě nepatříš do žádné skupiny křesťanů, kteří staví život na Bibli, zapoj se do některé z nich.“

 

Bylo léto a já jsem vyrazil na „poznávací cestu po naší republice“. Spával jsem po autobusových zastávkách... a na ni přemýšlel nad tím, co mi bylo řečeno. O několik měsíců později v říjnu 2002 jsem se vrátil zpátky do Zlína. Dodal jsem si odvahu a zašel se podívat do Křesťanského sboru. Netušil jsem, jak mne přivítají – to víte, byl jsem bezdomovec. Řekl jsem jim o sobě, své situaci. Byl jsem šokován přijetím. Jeden ze starších sboru mě vzal na pár dní k sobě domů. Mohl jsem se tak po dlouhé době pořádně umýt, vyspat, dostal jsem najíst a mezi jiným i Bibli. Každý večer jsme ji spolu četli a modlili za to, abych mohl sehnat střechu nad hlavou a práci. Bůh naše modlitby vyslyšel a velmi brzy jsem sehnal bydlení i práci. Začal jsem pravidelně chodit do sboru na setkání, kde se studuje Bible, což bylo pro mne novým přínosným objevováním důležitých věcí pro můj život.

 

Od té doby uběhlo již více než sedm let. Za tento čas jsem už několikrát prožil těžké chvíle a osobní krize, ale stále děkuji křesťanům za to, že mi pomohli sehnat střechu nad hlavou a práci, ale především děkuji Pánu Ježíši Kristu a jeho nebeskému Otci, že mé modlitby vyslyšel a že jsem mohl začít Nový život s Ním.

 

bývalý bezdomáč Pavel Tříska  Svědectví převzato s laskavým svolením Křesťanského sboru Zlín