Ve svých 15 letech, kdy jsem dorostl do výšky přes 190cm, jsem začal trpět bolestmi v zádech. Zejména po větší námaze jsem několik dní nebyl schopen se pořádně narovnat. Bydleli jsme na okraji Uherského Brodu a měli vedle domu zahrádku. Protože podzimní rytí nepatřilo právě k mým nejoblíbenějším „sportům“, snažil jsem se vždy naši dvouarovou zahrádku „obrátit“ během jednoho dne. To se mi i dařilo, ovšem pravidelně za cenu následující několikadenní neschopnosti. Vzpomínám si, že asi dvakrát jsem zůstal kvůli znehybněným zádům na lůžku celý týden. Nejen rytí zahrádky, ale i pravidelné skládání několika desítek metráků uhlí do kotelny čtyřbytovky, v níž jsme v Brodě bydleli, ze mne na pár dní udělalo „invalidu“. Přestěhováním do Kroměříže v roce 1987, kde jsem se oženil, jsem sice rytí zahrádky a skládání uhlí unikl, ale v podobě opravy zakoupeného rodinného domku, jsem svá citlivá záda, při dodatečném ručním hloubení sklepů, začal namáhat ještě intenzivněji. V době, kdy už jsem měl osobní zkušenost s dary Ducha svatého i Boží láskou, jsem byl na návštěvě u přítele Ivana. Společně jsme na videokazetách sledovali záznam z nějakého evangelizačního setkání s uzdravováním BOŽÍ MOCÍ. Bylo to setkání, při kterém bylo mnoho uzdravení právě v oblasti páteře a zad. Když záznam skončil posteskl jsme si, že by bylo krásné, kdybych i já přijal takovéto uzdravení. A přitom jsem se s bolestnou grimasou ve tváři snažil z měkkého křesla postavit na nohy. Byl večer a celodenní kopání na stavbě se na mých zádech opět „podepsalo“. Ivan se nevěřícně zeptal: „Cože? Ty máš problém se zády? Tak pojď, budeme se modlit.“ Musel jsem si rovně sednout na pevnou židli a na rovnat nohy v kolenou, aby trup těla a nohy tvořily pravý úhel. Ivan zjistil, co jsem do toho okamžiku vůbec netušil, že mám levou nohu o více než centimetr kratší, což v důsledku způsobovalo bolesti v oblasti plotýnek. Problém se tedy dal pojmenovat a Ivan se začal modlit jako za dnů prvních apoštolů. „Ve jménu Ježíše“ přikazoval šlachám, svalům i kostem, aby se uvolnily, noze, aby se prodloužila. Kdybych to osobně nezažil, nikdy bych tomu neuvěřil, že je to možné, přestože v Bibli jsou popsané daleko větší skutky Boží moci, a přestože na videokazetě jsem podobných uzdravení viděl desítky. Najednou jsem ucítil tupý tlak v koleně a evidentně jsem vnímal, že se s nohou něco děje. Věřil bych i, že se dá ve jménu Ježíše poroučet ďáblu, ale že se dá poroučet šlachám a kostem??? No, modlitba skončila, údajně se mi nohy srovnaly, ale nevstávalo se mi ze židle o nic lépe. Druhý den ráno stojím v koupelně a umývám si zuby. A najednou jsem si všiml, že stojím nějak divně. Až do tohoto dne jsem stál vždy na levé noze a pravou jsem měl volně pokrčenou v koleně. Asi jako čáp. Dnes jsem však stál pevně na obou nohách. Jako blesk mi myslí proběhla vzpomínka včerejší večer. Předkloním se – a bolest nikde. Zkoušel jsem kde co, abych zjistil zda záda vydrží. Měl jsem strach, že se bolest jednou vrátí. Nevrátila. Dnes (Vánoce 2002) je to již přes 15 let od okamžiku, kdy na mne Ivan vložil ruce a po vzoru prvních apoštolů jménem Ježíše Krista se stal prostředníkem mého uzdravení. JEŽÍŠ MNE TAK ÚPLNĚ A NEODVOLATELNĚ, JEDNOU PROVŽDY, ZBAVIL MÉHO TRÁPENÍ SE ZÁDY. V Kroměříži, Ludvík, prosinec 2002