Ještě k desátku

Ludvík Šojdr

Vinu za situaci kolem nás nenese ani Klaus, ani Špidla, ani Ransdorf. Vinu nenesou ani komunisti ani STB ani nepovedená privatizace, ani nenavrácený církevní majetek. Vinu nesu pouze já, pokud jsem Bohu ještě neřekl na 100% : STAŇ SE!
Na mé 'Svědectví desátku' zveřejněném i v našem zpravodaji Brána jsem zaregistroval nebývale bohatou odezvu, a proto stručně ještě pár reakcí. Církev skutečně nikoho nenutí desátky dávat. Je to zcela osobní rozhodnutí. Nicméně neznám nikoho, kdo by měl s desátky nějakou "špatnou zkušenost". Desátky jsou prostředkem, který trvale buduje osobní vztah k Bohu a má vlastní zkušenost je taková, že lepší prostředek v této oblasti jsem zatím nenašel. Ale jsem samozřejmě otevřený tomu nechat si poradit. Až časem, jak jsem rostl ve víře, jsem zjistil a pochopil, že nejdůležitější je i v dávání desátku vlastní motivace. Lhal bych, kdybych řekl, že mou hlavní motivací pro rozhodnutí dávat desátek nebylo hmotné požehnání. Tedy to, čeho se mi právě nedostávalo. To skutečné požehnání (hmotné i duchovní) je však ukryto v něčem jiném. A tedy ta správná motivace by měla být také jiná. Veškeré tajemství plnosti požehnání (kdo chce - hmotné i duchovní prosperity člověka) je ukryto například v podobenství o marnotratném synovi. Není zde prostor pouštět se do výkladu tohoto podobenství právě z tohoto pohledu, a proto jen závěr: plnost požehnání přichází skrze poznání Nebeského Otce. Jeho LÁSKY k mé osobě. Jednoznačně platí, že čím hlubší vztah mám s Bohem, tím větší prostor pro požehnání se mi otevírá. A proto i správná motivace proč dávávat desátek by měla směřovat k tomuto cíli, k prohlubování osobního vztahu s Pánem. Jsou to velmi jemné nuance, které si člověk uvědomuje až časem. Až časem totiž člověk začíná chápat, jak Bůh velmi jemně některé špatné představy a tužby v srdci člověka uzdravuje, včetně přehnané touhy po hmotném požehnání. A to právě proto, aby nám mohl i v této oblasti hojně žehnat. A tento proces může trvat i roky. A pak najednou zjistíme, že naší jedinou touhou v srdci je být s Pánem, že už nám ani nejde o nějaké hmotné statky. A to je ten pravý okamžik, kdy nám je Bůh může svěřit, aby nám už nevládly, ale naopak sloužily. Sloužily Bohu a tak i člověku. Nebo naopak. Bůh není škrt. Stvořil přebohatou zemi a dal nám úkol, abychom si ji podmanili. Už dávno vymyslel počítače a všechny nové technologie, které my teprve objevujeme a budeme stále objevovat. Dávno vymyslel peníze, zákony ekonomie a finančnictví. To vše může a má být v Božích službách. Ale do Božích služeb to uvedou pouze lidé, kteří se cele, na 100% rozhodli pro Boha a předali Mu vládu nad svým životem. A to je naším úkolem. Úkolem každého, kdo si říká křesťan. Dát Bohu ve svém životě plný prostor, aby se mnou mohl zrealizovat svůj plán, který s mým životem již dávno před tím, než jsem se narodil, vymyslel. Bůh stvořil zemi s dostatkem prostředků, aby nikdo netrpěl nouzi. Chudoba je prokletí, které zbavuje člověka jeho důstojnosti, ničí v člověku Boží obraz, který mu Stvořitel vtiskl (pozor, opět nemám na mysli, jestli se někdo svobodně rozhodne pro chudobu pro Boha…). Nechtějme měnit vlády a politiky. Tím se svět nezmění. Dovolme Bohu, aby změnil nás, a rázem se změní svět (okamžitě se totiž změní mé vidění světa…). Vinu za situaci kolem nás nenese ani Klaus, ani Špidla, ani Ransdorf. Vinu nenesou ani komunisti ani STB ani nepovedená privatizace, ani nenavrácený církevní majetek. Vinu nesu pouze já, pokud jsem Bohu ještě neřekl na 100% : "STAŇ SE!" ("Pane, uskutečni se mnou svůj plán!"). Z toho se také jednou budu před Pánem zodpovídat. Na začátku mého dávání desátku možná byla i poněkud pokřivená motivace. Co jiného už může Bůh očekávat od hříšného člověka. Čas však ukázal, že i s tím si Bůh dokáže poradit. Desátek tedy není jen cestou k hmotnému požehnání, ale i prostředkem pro uzdravení mých nedokonalých motivací. Ludvík Šojdr, leden 2004

Kategorie:

Zobrazeno 27036x

Celkové hodnocení: 2.93

(5 = Nejvíce oslovující)