Do svých 24 let jsem žil bez Boha. Charakteristika tohoto období: dělal jsem si co jsem chtěl (ve vztahu k nějakým Božím a někdy i světským zákonům). Hledal jsem Boha. Ve 24 letech nastala jedna docela dramatická situace v mém životě, která způsobila, že jsem byl o smyslu života doslova donucen přemýšlet a začal jsem hledat Boha. Toto období bych charakterizoval jako postupně narůstající snahu o život podle Božích představ (desatero). Uvěřil jsem a žil životem křesťana (katolíka) se všemi „důsledky“. Tedy chodil jsem na bohoslužby, obnovil jsem svátostný život, snažil jsem se poctivě dodržovat desatero, navštěvoval jsem společenství, modlil jsem se. Myslel jsem si, že to je podstata toho, co po mně chce Bůh. Charakterizoval bych toto období tak, že jsem se snažil ze svých vlastních sil žít to, co mi Bůh ústy Bible a církve říká. Musím podotknout, že i přes velké úsilí, askezi (pravidelné posty), často neúspěšně. Dívám-li se dobře kolem sebe, je to způsob prožívání víry převážné většiny křesťanů. Víceméně neplodná snaha o život z víry, která nijak neproniká do společenského života. Prostě Bůh má svázané ruce, Jeho plány jakoby neexistovaly. (Převedeno do politiky – Bůh je mrtvý.)      Protože jsem o tom slyšel, a protože jsem to chtěl, prožil jsem tzv. znovuzrození z Ducha svatého, získal osobní vztah s Bohem. To už není jen víra, to je nesnadno popsatelné silné vnitřní přesvědčení, že Bůh skutečně je, protože člověk zažívá jeho konkrétní jednání v životě, zažívá jeho lásku a především hlubokou změnu tužeb srdce, změnu motivací jednání. Je to situace, kdy Bůh sám člověka zevnitř proměňuje a dává mu touhy jednat, jak On chce aby jednal. Tedy člověk už nemusí (není otrokem nějakých přikázání), ale naopak v srdci touží dělat, co si Bůh přeje. Je to proměna života zevnitř, na které má člověk jediný podíl – a sice že tu proměnu Bohu dovolí uskutečňovat. Samozřejmě s ní musí spolupracovat (ale to vlastně již člověk chce a touží). Prakticky se to provede tak, že člověk zcela vážně řekne (respektive pak neustále říká) Bohu prostřednictvím Ježíše, aby se stál Pánem jeho života, aby vládl jeho nitru, jeho srdci… A aktivně se otevírá Duchu svatému a zve Ho do svého života. Tuto zkušenost mám již asi 20 let a na mnoha velmi konkrétních příkladech bych mohl doložit, jakým způsobem Bůh můj život změnil. Samozřejmě s mou spoluprací, ale vždy byl ten prvotní impuls u Něho. On mne vždy v mých pohnutkách předcházel. Kdybych opět toto období měl nějak charakterizovat, tedy svou víru a vztah k Bohu jsem přestal žít ze svých vlastních sil (otročit nějakým předpisům a nařízením) a začal jej žít zcela svobodně z Boži síly (říká se tomu také milost). Tedy ve vztahu k nějakým náboženským předpisům jsem přešel od něčeho, co jsem MUSEL dělat k něčemu, po čem jsem začal TOUŽIT. Tedy zcela svobodně vykonávat Boží vůli, kterou Bůh jako silnou touhu vkládal a i nadále vkládá do mého srdce.  (Opět převedeno do politiky: Bůh dostává v srdci člověka prostor jednat a může viditelně ovlivňovat život společnosti.)