Ráda bych se sdělila o zážitku s P. Ježíšem, kterého se mi dostalo právě na kurzu Filip. Než začnu psát, hluboce smekám nad přípravou a průběhem kurzu. Ani ve snu by mě nenapadlo, že i laici mohou být tak úzce spojeni s Ježíšem, a pod vedením Jeho DUCHA konat službu lidem na cestě k Otci. O začátku kurzu jsem se dozvěděla dost nakrátko před zahájením a moc jsem si přála se ho zúčastnit i s rodinou. S manželem, který se takových akcí nezúčastňuje a se svou dcerou, která měla problémy se závislostí a odešla předčasně z komunity. Ve středu jsem zapálila svíčku a chtěla jsem si číst. Protože jsem nevěděla jak se vše vyvine, nemohla jsem se soustředit. Cítila jsem nutkání vzít růženec a modlit se jej (přestože se jej nerada modlím). S takou lehkostí a touhou jsem se ještě snad nemodlila, zcela zřetelně jsem vnímala pomoc a ochranu P. Marie. Všechnu starost jsem jí odevzdala. A Matička se opravdu postarala. Jeli jsme všichni tři. První den pobytu na Vranově dcera snášela velmi těžce, byla natlačená v koutku na posteli a měla sto chutí zničit obrázky i s křížem. Jediné, co nás pojilo byla nit lásky, a skrze ni postupně během dalších dnů Pán proměňoval její srdce. Druhý den již byla schopna přijít i na promluvy, ale jak mělo přijít přijetí P. Ježíše do našeho života, nemohla vydržet a odešla. To stejné bylo i před sesláním Ducha Svatého. Těšila jsem se a doufala, že dostaneme milost vysvobození. Tušila jsem, že jsem na tomto místě právě proto. Trápení, které jsme prožívali s manželem během posledních let se vystupňovalo. Intenzivní prožívání Boží přítomnosti, které jsme prožívali na kurzu, mě dodávalo naději. Při seslání Ducha Svatého jsme všichni zpívali a chtěli se Jemu otevřít . A Bůh ke mně přišel. Nejdříve jsem viděla kříž a osobu, která z něj sestupuje. Nevěděla jsem, jestli to není moje fantazie a hledala odpovědi. Tvář vidět nebyla, ale viděla jsem trnovou korunu, co mi podával a svaté ruce, na kterých byly krvavé, čerstvé rány. Slzy, které se nedaly zastavit, se mi draly z očí a vůbec jsem nevěděla, proč pláču. V tu chvíli mé slzy dopadaly i na Ježíšovy dlaně a viděla jsem i slyšela : ,,každou Tvoji slzu poměním v růži...,, Hrozně jsem se bála té trnové koruny. Pomyšlení na utrpení, když ji přijmu, bylo nesnesitelné...strach... nevědomí co bude... Nyní vím, že Ježíš mojí mateřskou bolest použije na jiném, potřebném místě. A slibuji můj Pane... buď vůle Tvá. Chci poděkovat P. Marii za její modlitbu, kterou mi připomněla v kapli, manželovi za lásku, p. Jiřímu, který mě moc pomohl při pochopení Božího záměru a všem lidem, co byli na kurzu, že jsou. Jste světlem dnešnímu světu před příchodem našeho Pána. P.S. Přesně za měsíc po kurzu mě Pán poslal na první setkání Opravdového života v Bohu. Sláva nejsvětějšímu Srdci Jitka Buchtová, únor 2008