Posílám vám své svědectví o mém poznání Boha. Musel jsem jej napsat, protože cítím, že je to má povinnost. Bohužel jsem dyslektik, takže doufám, že mé chyby omluvíte.Děkuji. Už od malička jsem věřil, že Bůh existuje. Dokonce si pamatuji, že jsem si s ním povídal. Ale nějak jsem na něj časem zapomněl a bylo to ve mně časem i zapuzeno. Stále jsem v něj věřil, ale už nějak jinak. Něco kolem mých 15 let jsem se cítil ztracen v tomhle světě. Ateistická představa světa mi připadala hodně omezená a tak jsem hledal odpovědi na otázky, které mě trápily.Proč tu jsme, jaký je smysl světa atd. Hodně mi tenkrát říkal budhismus a hltal jsem jeho myšlenky. Nasycoval mě, ale jen částečně. A jednou, asi v mých 17 letech, jsem se seznámil s mým kamarádem, který je věřící. Ukázal mi Bibli a já jsem měl možnost uvidět tu velkou “Knihu knih”. Měl jsem velkou úctu před tou knihou. Věděl jsem, že v té knize je něco velkého. Maminka mého kamaráda si všimla mé úcty a zájmu o křesťanství. A tak mě začala evangelizovat. Nějak jsem tomu stále nerozuměl a číst Bibli pro mě byl problém, protože pro mě byla napsaná moc složitým jazykem. Až jednou mi vyprávěla o jedné křestanské Oáze v Plzni. Že to prý založili Italové a že se tam modlí. A přesvědčovala mě, ať tam s nimi jedu, ale já jsem měl obavy z toho, jestli to není nějaká sekta. Moje rodina je ateistická a tak jsem vychován v duchu nedůvěry v takové shromáždění. Ale jednou jsem se rozhodl, že tedy pojedu. A to bylo to nejlepší a nejdůležitější v mém životě, co jsem udělal. Když jsem tam přijel a viděl tu spoustu lidí, co zpívají nahlas a zvedají ruce nad hlavu, měl jsem pocit, že jsem v sektě. Měl jsem strach a necítil jsem se dobře. (Teď už vím, že ďábel ve mně bojoval už předem prohraný boj). Byl jsem hodně zmaten. Ale jedna věc mě zarazila. To, že jsem se tam cítil jinak. Bylo tam něco, co jsem neznal. Teď už vím, že to byla Boží láska. A právě ta mě přitáhla zpět do Plzně. Chci tímto článkem říct, že STRAŠNĚ děkuji Bohu. On mě vysvobodil z mého ustrašeného života a dal mi naději a lásku, která mi v životě chyběla. I když v mém životě přicházejí chvíle, kdy se cítím špatně, vím, že v těch chvílích nejsem sám, že nikdy už nebudu sám. Protože mám za přítele Ježíše. Život s Ježíšem je hlavně o osobním konatktu s ním. Teď žiji život plný radosti a vnitřního klidu. Lidé z mého okolí to vidí, a tak se mě ptají, proč mám pořád tak dobrou náladu a proč se pořád směju. A já jim můžu jen říct, že za to může Ježíš. Tomáš Smítal, listopad 2006