Drazí přátelé, chtěl bych se s Vámi podělit o tom, jak jsem uvěřil v Ježíše Krista a jak On změnil můj život. Již odmalička jsem vyrůstal v kojeneckém ústavu, poté jsem se dostal ke svým pravým rodičům, ale tam jsem prožíval jen hrůzné časy – hádky byly na denním pořádku, můj otec bil matku a moje máma chodila za jinými muži a podváděla otce. Prožívali jsme také bídu a docela často nebylo co jíst. A tak není divu, že sociální úřad mě odebral rodičům a od svých sedmi let jsem dále vyrůstal v dětské domově. Avšak hned první den se mi podařilo utéci - přes všechno co se u nás dělo, jsem chtěl jít domů, ale zadržela mě policie a předala mě do domova. Takže jsem již od prvního dne měl velice špatnou pověst. Dále mě zranilo to, jak jsem viděl svého otce, který se dozvěděl, že jsem utekl, jak křičí na opatrovníky za to, že mě špatně hlídali. Nesmírně jsem nenáviděl jak otce, tak i matku a jen stěží jsem se sžíval s řády a životem v dětském domově. Stal se ze mne rebel a samotář, navíc všude jsem jen viděl a slyšel, jak mne i vychovatelé nemají rádi a jak mě pomlouvají. Když mi bylo 17 let, chtěli mě dát do domova DZP v Muglinově, kde se starali o děti mentálně či jinak postižené, takže všichni mí dosavadní vychovatelé mě považovali za nesoběstačného. Všechno však skončilo u soudu, kde jsem řekl, že chci odejít z domova po skončení svých 18ti let, což vlastně znamenalo nedokončit mé studia, ale tehdy mi to bylo úplně jedno, toužil jsem po svobodě. A tak jsem v 18ti letech konečně odešel z domova, dostal jsem pět tisíc korun, které jsem však utratil během dvou měsíců za alkohol. Nakonec mě vzala k sobě babička, avšak ani tam nebyla jiná situace, než jakou jsem zažíval doma. V bytě u babičky totiž žili další příbuzní z mé rodiny – 3 strejdové a 2 tety. V bytě byla vždy napjatá atmosféra a i zde nebyl den bez bujarých hádek. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat, hledal jsem pokoj, klid, radost a svobodu, ale nikde jsem to nemohl najít. Až jednoho dne mi řekla babička, že mám jít za nějakou Jindrou do kanceláře KMM. Jindra (tehdejší sekretářka KMM) se ke mně chovala velmi přátelsky a konečně jsem si mohl otevřeně popovídat s člověkem, který mi opravdu naslouchal a chápal to, co prožívám. Za 4 dny jsem uvěřil v dobrou zprávu o Ježíši, kterou mi řekla Jindřiška, a tak jsem svůj život vydal Ježíši Kristu. Přijal jsem Jeho dar věčného života a navíc se o mne Bůh začal starat i ve fyzické oblasti. Z Boží milosti jsem našel ubytovnu, kde dodnes bydlím. Od té doby stále žiji s Pánem a poznávám teď den ode dne, jak je Pán dobrý, jak se o mě stará, jak Mu na mě záleží. Věřím, že se taky tak dokáže postarat i o Tebe! Tonda Tancoš, červen 2003