Jezis.cz

Životní příběh, který stojí za to žít

Četl jsem si jednu knihu, a tam bylo napsáno něco, co mě zaujalo: „Víš, až budu na smrtelné posteli, chci vědět, že ten můj život stál za to žít."

Ahoj, chtěl bych vám říci, co pro mě a pro každého z nás učinil Bůh. Četl jsem si jednu knihu, a tam bylo napsáno něco, co mě zaujalo: „Víš, až budu na smrtelné posteli, chci vědět, že ten můj život stál za to žít." Všichni děláme chyby - a hodně, ale pokud půjdeme za Ježíšem, Mistrem Moudrosti, můžeme se těšit „až se šedá záclona tohoto světa rozjasní a vy uvidíte bílé břehy"( z Tolkienova Pána Prstenů), neboť budeme vědět, že On na každého z nás na druhém břehu čeká.. „Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy Jeho chudobou zbohatli". (2 Kor 8,9) Jmenuji se Ondřej Rozkopal a jsem z Ostravy. Předložím Vám svůj životní příběh. Všechno z dětství si nepamatuji, ale myslím, že bylo pěkné. Od mládí jsem celkem chodil do kostela a jako desetiletý kluk jsem prožil, jak je ještě někde zvykem, další uvedení do křesťanského života - první svaté příjímání a zpověď. Bral jsem to vážně, ale jednu za mála věcí, co si z toho pamatuji, je, že jsem měl víc hříchů než ostatní. Neměl jsem moc rád autoritu a nesnášel školu. Od střední jsem postupně začal kouřit a pít, kouřit marihuanu a zkoušet další drogy. Ve škole i doma jsem měl problémy. Pořád jsem něco hledal, dnes bych to nazval láska nebo lépe - Ježíš. Taky jsem hledal nějakou holku, ale byl jsem spíš stydlivý, takže z toho moc nebylo. V osmnácti letech se ze mě stal poloautomat. Ráno jsem vstal, šel do školy, večer se často zkouřil, a šel spát. Zkoušel jsem různé látky, i LSD. Jak jsem měl párkrát trip, začal jsem mít zlé sny. Ve snu jsem se dvakrát ocitl na hrozně škaredém místě, nevím, kde to bylo, ale nemohl jsem ven a bylo mi tam hrozně. Potřeboval jsem z toho ven. Možná čekáte nějaký happy end, ale cesta ven nebyla zas tak lehká. V mé další cestě ke svobodě mi velmi pomohli tři věci: První, Když jsem nevěděl, co dělat, tak jsem se zeptal své matky a ona mi řekla, že by bylo dobré jít na celoživotní zpověď. Jdete ke knězi a vyndáte ze sebe všechno zlo a špínu a Bůh vám odpustí. Často to i pocítíte, jakoby z vás něco spadlo. Tak jsem se rozhodl, že tam půjdu a po přípravě jsem šel na zpověď v neděli 19.9.1999, bylo to takové zvláštní datum.

Druhá věc byla, že jsem začal po té zpovědi chodit do jednoho společenství křesťanů a četl různé křesťanské knihy. Jedna se jmenovala „Život v nových dimenzích" a tam bylo také napsáno, že každý křesťan má dar Ducha svatého, něco jako dárek od Boha pro druhé i pro sebe. Stačí jen poprosit, důvěřovat Bohu a objevíme ho. Tak jsem si řekl, že to zkusím. Večer jsem poklekl na postel a řekl: „Bože, tak já Tě tedy prosím o nějaký dar “, jenom takhle jednoduše. A ozvalo se mi něco v hlavě, ne slova, spíš myšlenka, jestli tomu věřím, že něco dostanu. Já jsem po nějakém boji řekl, že ano. A najednou mi do hlavy přišla slova a já jsem začal mluvit v jazycích. Je to takový dar intenzivní modlitby, podobně je to napsáno v Bibli v druhé kapitole Skutků apoštolských. Byl to pro mě hodně velký zážitek, protože jsem druhý den v kostele cítil Boží lásku takovým způsobem, že jsem se nemohl hýbat a prosil jsem Boha, aby ode mě ustoupil.

Třetí věcí bylo, že než jsem úplně přestal se svým „starým“ životem, tak jsem upadl do hodně těžké krize, řekl bych z bláta do louže. Začal jsem mít hodně velké deprese, často jsem se cítil prázdný a citově nevyrovnaný. V té krizi se stalo, že jsem postupně přestal s těmi věcmi, co jsem dělal, přestal jsem kouřit a brát návykové látky. Kristus mě vysvobodil ze všech těch závislostí, které nedělají člověku dobře. Taky jsem se začal modlit a číst Bibli, což je pro mě zázrak. V tom obojím se potkávám s Bohem. Dnes je mi ještě často těžko a vím, že to není lehké, ale když k Bohu volám, tak vím, že je to On, kdo mě vyslyší a kdo mě má rád, vím, že mi pomůže. Často se stalo, že mi opravdu velmi pomohl. Ještě bych chtěl říct, že věřím tomu, že každý z vás je povolán k něčemu velkému. Bůh si přeje, aby o každém z nás mohl říct, že nám velké věci učinil ten, který je mocný. Mně Bůh opravdu učinil velké věci. Kristus nikdy neřekl, že cesta, po které se vydáme, bude lehká, ale slíbil nám, že bude stát za to. Já jsem toho živým příkladem. Na závěr bych chtěl uvést několik veršů z Bible, které mě hodně oslovují. Zjevení 21: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid, On sám, jejich Bůh, bude s nimi a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu, ani nářku, ani bolesti už nebude, neboť co bylo, pominulo.“ „Bůh tak, (TAK MOC) miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný."(Jan 3,16) „V nikom jiném není záchrany (před smrtí), není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být zachráněni." (Sk 4,12) a „Ježíš mu odpověděl: Já jsem ta Cesta, Pravda a Život.“ (Jan 14,6).

Ondřej Rozkopal, červenec 2002