Je mi 44 let, jsem věřící od mala, ovšem později v dospívání jsem nebyla vedena, podporována ve víře dál. Věřila jsem sice, ale nebyla jsem nijak aktivní. Pán byl ve mně, ale já slepá a hluchá k němu jsem nevnímala jeho volání. Jednoho rána před procitnutím na mne spadl velký obraz Pána Ježíše, který se krví potil a pádem mi rozrazil ústa. Hned mne napadlo, že Pán mě už volá, mou krví si mě přivolal k sobě, abych začala pracovat na jeho vinici, spolupracovala na spáse duší k Božímu milosrdenství. Díky můj Pane nás všech za to, co dnes jsem za milosti, které na mne sesíláš i kříže, kterými mě častuješ. Miluji tě můj Pane. Ještě jsem neprožila žádný kurz. Myslím si, že Pán mi dává vhodné okamžiky, kdy je to pro mě ten pravý čas, jako nyní kurz Filip. Každým rokem víc a hlouběji zažívám – prožívám – vnímám víru, různé milosti a kříže. Na kurzu jsem pocítila, že Duch sv. je tak nepopsatelně přítomen ve mně. A nyní ve všedním životě ty své kříže snáze nesu, neboť Duch sv. mi pomáhá každý den mít v srdci pokoru s láskou, pokoj a dobro. Ježíš žije, Ježíši důvěřuji Ti! Zlata Agbabová, Hustopeče u Brna, říjen 1998