Když jsem na Alfu na začátku přišla, tak jak to tady myslím František řekl, byla jsem v kategorii lidí „na cestě k Bohu“ a měla jsem spoustu nevyjasněných otázek v sobě, nicméně jsem cítila, že je pro mne cesta k Bohu velmi důležitá. Už proto, že se v mém životě děly některé věci, kterým jsem nerozuměla a taky proto, že jsem cítila ochranu Pána Ježíše a Panny Marie v dobách, kdy jsem ještě přesně nevěděla, jak k nim mám kráčet. Přesto mi stávali po boku. V naprosto reálných situacích. A naplněním celé té situace bylo to, co jsem prožila na víkendovém setkání ALFY na Velehradě, když jsem měla ještě možnost všechno toto prožívat se svou dcerou. Nikdy bych nevěřila, že něco takového společně někdy prožijeme. Byl to ten nejhlubší prožitek, aspoň z pozice mé, s mým dítětem, který jsem kdy prožila. A odjížděla jsem nesmírně naplněná. Bylo to pro mne jako pro matku krásné už v tom, že jsem pochopila spoustu věcí ve svém životě, a taky mi to dalo to, že jsem konečně pochopila, že dokážu odevzdat život svůj i život svých dětí do rukou Božích, čemuž jsem se nesmírně předtím, nějak asi z obavy, bránila. Takže to je určitě velký posun v mém životě a doufám, že to bude posun i v životě mých dětí. Michaela Procházková, Kroměříž, prosinec 2005