Maminka se stala letniční křesťankou 1936. Křtili ji v zamrzlém potoku, v únoru, a ani se nenachladila. Pak v horlivosti napsala babičce: „Čiň pokání...“. Ona napsala otci: “Zakaž jí to, nebo se zblázní“. Otec odepsal:“Proč bych jí to zakazoval, když je lepší než předtím?“ Zanedlouho, při vaření, si řekla: “Pomodlím se, ať jsem blíž pánu“. A najednou jí ulétla 3 cizí slova. Tak dostala dar jazyků. V r.1939 šla maminka do obchodu vrátit zapůjčený hrnek. V obchodě byli jen majitelé, Židé, dvě ženy a jeden muž. Maminka beze slov klekla na podlahu a začala mluvit v cizím jazyce. Majitelé poslouchali. Pak beze slova vstala a odešla. Majitel obchodu potkal mého otce a řekl: “Kde se vaše paní naučila mluvit tak čistě hebrejsky? Je to těžká řeč a mnoho Židů ji dobře neumí.“ Otec odpověděl, že maminka řeči neumí. Jako nevěřící se víc nezajímal. Tak Bůh mamince potvrdil dar jazyků v době, kdy dar výkladu se téměř nevyskytoval. Jestli Duch svatý tyto Židy varoval, tak asi neuvěřili, protože zemřeli v koncentračním táboře. Po našem přestěhování nám zůstaly jen společné modlitby, protože letniční křesťané byli velmi daleko. Duch sv. často mluvil i česky, občas ve verších. Stal jsem se učitelem, oženil se s nevěřící dívkou a žil světsky. Po čase jsem si uvědomil, že takto se do nebe nedostanu. Vzal jsem časopis vydaný u příležitosti mezinárodního setkání letničních křesťanů v Liptovské Lužné v r.1947, kde byla fotografie účastníků a přijel tam hledat někoho z místních. Přijal mě bratr, který se právě vrátil z vězení za křtění lidí v potoce. Brzy nato pokřtil ponořením ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého i mě. Kdyby se doneslo, že já, učitel, jsem věřící, byl bych okamžitě propuštěn. 1985 jsem začal navštěvovat letniční Apoštolskou církev v Brně. Abych nebyl propuštěn neočekávaně, kazatel mě doporučil dát výpověď. Začal jsem pracovat jako mistr u stavebního podniku. Plat byl nižší, domů jsem se vracel jen na víkendy, žena ještě nevěřící. Jedna blízká příbuzná, které se nelíbilo,že nejsem učitel, mě řekla, že jsem blázen. Jestli to bylo rouhání Duchu sv., což je jediný neodpustitelný hřích, to nevím, ale za 3 dny zemřela. Křest Duchem sv. s darem jazyků jsem dostal ne zcela běžným způsobem. Poklekl jsem s kazatelem a on řekl několik vět v cizím jazyce. Jeho žena začala říkat výklad, ze kterého vyplynulo, že dar jazyků nyní nedostanu. Protože jsem minulý den četl o králi Ezechiášovi ve 2. Král.20,1-6, řekl jsem: “Pane, cožpak slzy krále Ezechiáše byly více hořké než moje?“ To byla moje reakce na to, jak Bůh změnil své rozhodnutí o Ezechiášovi. Nato žena začala mluvit v jazyce a kazatel říkal výklad. Z něho si pamatuji jen přibližně toto:“ Rozhodl jsem se ne jindy ani zítra, ale dnes ti dát...“ Kazatel skončil a řekl:“Otevři ústa a mluv“. Řekl jsem: “Nejsem hoden“. Odpověděl: “To nejsme nikdo. Mluv“. Začal jsem velmi potichu říkat slova, která zněla jako vietnamština. Po první větě kazatel řekl výklad. Proto jsem se osmělil a řekl ještě dvakrát větu a vždy následoval výklad. Kazatel poděkoval Bohu a řekl: “Bratře, jak se cítíš?“ Řekl jsem: “Mně je to nějaké divné.“ Odpověděl: “Tvoje matka řekla poprvé 3 slova. Ty jsi řekl tři věty a je ti to málo?“ Jenže mě to nebylo málo, ale byl jsem nevychovaný začátečník a proto mě trochu překvapilo, že je to taková řeč. Kazatel řekl: “Modli se tak, to se ti rozběhne.“ Za tři dny přišly jiné jazyky, původní už ne. Pokud to byla vietnamština, dnes mě to mrzí - ve světle přítomnosti tolika neoslovených Vietnamců. Dar jazyků je potvrzením křtu Duchem svatým. Nechtít jakýkoliv dar Ducha sv. odporuje Bibli. Čteme, že věřící přijímali dar jazyků rádi. Vždyť modlitba jazykem je účinnější! Divil jsem se, že v celé republice není nikdo s darem uzdravování. Na Boží straně určitě chyba nebyla. Kazatelé nehledali tyto dary mezi lidmi, někde dokonce i kázali roky jen sami. Někteří si mysleli, že především by dar uzdravování měli dostat oni. Když jsem se přidal k nějaké modlitbě za uzdravení, stalo se, ale nikdo, ani já, si nevšiml, že to souvisí se mnou. Je pravda, že někdy jsem se přidal tajně, protože položit ruku směli jen starší sborů. Jejich počet se nezvyšoval a slouží většinou do smrti. Nečinili služebníky. V době pádu komunismu jsem poprvé viděl službu uzdravování zahraničních misionářů, kterou navštívila i moje žena a byla uzdravena z bolestí zad, boreliozy aj. 1990 jsem zorganizoval na stadionu evangelizaci s uzdravováním se zahraničním misionářem. V návaznosti na to jsem začal s jedním bratrem sloužit lidem k uzdravení. Před modlitbou a položením ruky žádám nemocné, aby vlastními ústy stručně, ale upřímně, požádali Ježíše o odpuštění hříchů a uzdravení. Ježíš uzdravil desítky osob, většinou okamžitě, i z tzv. nevyléčitelných nemocí a vad. Neuzdravení bylo výjimkou a většinou jsme věděli proč. Byla uzdravení z nedoslýchavosti, z hluchoty po bombardování, z rakoviny, křivé nohy po dopravní nehodě, z kouření, nejrůznějších bolestí atd. Bez uzdravování není evangelium celé. Sláva Ježíši, že vzal naše hříchy i nemoci na kříž. Jen jemu patří všechna čest i sláva i moc i díky! Protože u mě doznívala negativní výchova zákazu jakékoliv služby pro řadové členy, nezakládali jsme sbor, ale čekali na kazatele z ciziny, který nám byl přislíben, ale nepřišel. Mezitím jsem absolvoval roční sobotní biblickou školu. Měl jsem štěstí, že ji tehdy ještě vedli zkušení cizinci. Dojížděl jsem 100 km a jednou mě bratr chtěl vézt k vlaku, ale nefungovalo směrové světlo a oprava se nedařila. Zmeškám vlak a dojedu domů až ráno místo večer? Položil jsem zlehka ruku na auto a řekl několik vět darem jazyků. Blikač začal ihned samočinně blikat. Bratr řekl:“Nemohu tomu uvěřit, protože jsem technik“. Sláva Ježíši! Mezitím moje žena i synové přijali Ježíše za Pána. V době pádu komunismu jsem se vrátil do školství. Příležitostně, a hlavně před Vánocemi a velikonocemi, jsem říkal žákům evangelium, které Duch svatý potvrzoval okamžitým uzdravením nemocných dětí. Protože jde o státem uznané křesťanské svátky, muselo mi to vedení školy tolerovat. Pokud některé žáky něco bolelo a byli ochotni svými ústy požádat Ježíše o uzdravení, a nikdo ze třídy nebyl proti, všichni byli vždy ihned uzdraveni. Jednou mě žáci 9. třídy přemluvili, abych promluvil darem jazyků. Řekl jsem, že to není pro divadlo, ale že je potřeba např. za něco prosit. Navrhl jsem, aby to bylo za úspěch jejich přijímacích zkoušek na střední školy. Měl jsem mírnou obavu, jaký jazyk to bude, protože některé znějí velmi jednoduše. Duch sv. promluvil asi tři věty tak krásným jazykem,že překvapil nejvíc mě. Nikdy mě nenapadlo že může něco tak krásného existovat. Deváťáci strnuli, jakoby viděli zázrak. Však to byl! Jestli existuje andělský jazyk, tak to byl. Nikdo nepochyboval, že promluvil Bůh. Všichni byli také přijati na školy, kam se hlásili. Také většina řemeslníků, kteří příležitostně pracovali v našem domě, byla uzdravena - z kouření, z ekzému, z bolestí, z nehojeného zranění aj. U každého žádám, aby před mojí modlitbou požádal dobrovolně svými ústy Ježíše o odpuštění hříchů, uzdravení a spasení. Velmi snadno přijímají víru v Ježíše Romové, i proto, že se setkávají s okultismem a tím vědí, že existuje nadpřirozeno. Vždy uzdravení ihned přijali. Jednomu zjistili rakovinu slinivky břišní s metastázemi do všech orgánů. Operace nemožná, jen chemoterapie. Přijal Ježíše, křest ponořením, protože neumí číst, jeho žena mu čte z papíru modlitbu „Otčenáš „ a 10 přikázání, přestal hřešit, žije již několik let, je činorodý, má zdravý zjev atd. Jen náplast s drogou mu dávají lékaři stále. Také ostatním lidem, u kterých jsem se modlil za uzdravení z rakoviny, se daří dobře. Nedávno jsem se modlil za 12-letého chlapce, který trpěl atrofií svalstva. Bez pomoci nemohl chodit. Po modlitbě ihned chodil a po příjezdu domů vzal lopatku a šel odhazovat sníh. V minulých dnech jsem se modlil za syna kazatele v Ostravě, který žije v USA. Ležel na přístrojích a čekal na operaci srdce. Za dva dny po modlitbě lékař řekl, že tak velké zlepšení vidí podruhé v životě. Za 4 dny byla operace a lékaři byli překvapeni, v jak dobrém stavu cévy jsou. Důkazy pro vás, čtenáře, nejsou potřeba, protože Ježíš stále pokračuje. Samozřejmě zdarma a i pro nevěřící, kteří to s ním chtějí zkusit. Je to oslovení. Od věřících vyžaduje co nejvíce víry. Nejde přece něčemu z bible věřit a něčemu ne. Někdy porozumíme boží cestě až v čase. Jednou mě byla ukradena dvě kola od maringotky se včelami včetně středových ložisek. V prvním okamžiku jsem řekl: “Ježíši, proč?“ O žádném hříchu jsem nevěděl. Škoda byla asi 20000 Kč a tento typ se už nevyrábí. Tyto včely jsem měl trvale 20 km od bydliště z důvodu závisti místních včelařů. Dopadlo to tak, že jsem z krádeže měl 7 výhod - z pojištění jsem dostal 7000 Kč, kamarád mě kola sehnal za 3000 Kč. Místní včelaři potřebovali pokladníka, takže byli rádi, že jim funkci vezmu a už tak nezávidí, včely jsem převezl 2 km od bydliště, což je úspora 18 km a času,jsou v lepším prostředí, kde je v přírodě více medu, jsou na soukromém pozemku chráněném před zloději. V okolí bývalého stanoviště pak propukla nemoc včelstev, takže jsem se jí vyhnul. Děkuji, Ježíši! Halelujah! Satan se stále snaží útočit a pokoušet. Ale pozor! Pokoušeni jsme jen v míře, kterou jsme schopni zvládnout. I já jsem vícekrát padl, i vícekrát za stejnou věc. Když není síla, stačí chtít se očistit a s ostatním pomůže Ježíš. Pohladí vás a řekne:“Jen bojuj dál. Pomohu ti. Vzchop se.“ Vrcholí milost, ale Ježíš už vykročil pro církev, která bude čistá, nenáboženská. Vidíš to okolo sebe. Raduj se, protože se toho dožiješ. Nezapouštěj, prosím, kořeny na této Zemi! Mgr. Rostislav Klimt, Morkovice, AC Prostějov, květen 2009